33 Cdo 4255/2008
Datum rozhodnutí: 31.10.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 167 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Cdo 4255/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně Č. i. k., a. s. se sídlem v , zastoupené JUDr. R. M., advokátem se sídlem v , proti žalovanému R. V., nar., bytem v , o zaplacení 69.838,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 901/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2007, č. j. 14 Co 382/2007-37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. června 2007, č. j. 56 C 901/2007-14, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Včas podaným dovoláním, jehož přípustnost žalobkyně opírá o § 237 odst. 3 o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí v části, kterou jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v nesprávné aplikaci § 150 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§ 167 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními § 238, 238a a § 239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2008



JUDr. Václav Duda

předseda senátu