33 Cdo 4241/2015
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4241/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně LooKey REAL ESTATE s.r.o. se sídlem v Brně, Botanická 611/34 (identifikační číslo osoby 28324242), zastoupené Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, proti žalovaným 1) Ing. J. H. , zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 644/3, a 2) K-TIME s.r.o. se sídlem v Brně, Kalvodova 931/27a (identifikační číslo osoby 29224489), zastoupené Mgr. Filipem Slavíkem, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského 307/4, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 62/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2015, č.j. 70 Co 50/2015-81, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému Ing. Jiřímu Hudečkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.616,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Pavla Fojty, advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou K-TIME s.r.o. nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku o věci samé v záhlaví citovaného rozsudku krajského soudu není přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
K námitkám dovolatelky, že její skutková tvrzení dostatečně odůvodňovala nárok ve vztahu k prvnímu žalovanému a proto měl soud aplikovat právní normu na zjištěný skutkový stav , dovolací soud poukazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož se podává, že odvolací soud po právní stránce ve vztahu k nároku uplatněnému proti prvnímu žalovanému dovodil, že pokud nedošlo mezi prodávající a prvním žalovaným jako spotřebitelem k uzavření zprostředkovávané smlouvy, nemá žalobkyně právo na odměnu podle § 774 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./), od něhož se nelze odchýlit v neprospěch spotřebitele (§ 55 odst. 1 a 3 obč. zák.), a že tím méně mohl žalobkyni vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, že odměna nebyla sjednána. Uvedený závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 740/2002, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2552/2012, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 433/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2011).
Zbývající námitky nevystihují jediný možný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Dovolatelka totiž nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno. Soudům obou stupňů vytýká, že řízení zatížily vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (absence řádného odůvodnění neprovedení navržených důkazů, nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů). K takovým vadám pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Ani námitky, že soudy obou stupňů pominuly rozhodné skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, a že jejich rozhodnutí vycházejí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nesměřují proti právnímu posouzení věci.
Dovolatelka sice výslovně podala dovolání do všech výroků rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. nevznesla.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňují (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může první žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 17. prosince 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu