33 Cdo 4211/2013
Datum rozhodnutí: 26.02.2014
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



33 Cdo 4211/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České pojišťovny, a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo 452 72 956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, proti žalovanému D. Č. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 531/37, o zaplacení 40.563,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 40/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. srpna 2013, č. j. 54 Co 778/2013-47, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.679,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Josefa Veverky, advokáta.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 14. května 2013, č. j. 12 C 40/2013-36, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 134.329,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a náklady řízení ve výši 5.380,- Kč.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. srpna 2013, č. j. 54 Co 778/2013-47, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že jejich výši určil částkou 42.214,82 Kč. Současně žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení částkou 3.728,50 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně v rozporu s ústavně konformní judikaturou posoudil otázku účelnosti nákladů, které žalobkyně vynaložila na své právní zastoupení (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Zdůraznil, že žalobkyně disponuje odborným personálem a mohla se v dané věci hájit sama, což odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - při rozhodování o nákladech řízení řádně nezohlednil. Úvahy odvolacího soudu podle žalovaného postrádají ústavní konformitu a nereflektují v dovolání podrobně rozvedené skutečnosti hodné zvláštního zřetele. Na podporu své argumentace žalovaný odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ve věcech, v nichž Ústavní soud posuzoval účelnost nákladů vynaložených organizační složkou státu za právní zastoupení advokátem (nálezy ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2513/09-1, a další). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu v dovolání navrženým způsobem.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. 8. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Žalovaný dovoláním brojí výlučně proti výrokům, jimiž mu odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 42.214,82 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 3.728,50 Kč.
Podle § 237 o. s. ř., které je namístě aplikovat, je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. K těmto akcesorickým výrokům patří nákladové výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro ně ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože v posuzované věci směřuje dovolání proti výrokům usnesení, jimiž odvolací soud rozhodl o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč, přičemž se nejedná o výjimky uvedené v § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jde o nepřípustné dovolání a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 26. února 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu