33 Cdo 4207/2011
Datum rozhodnutí: 20.06.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 4207/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) M. Ř., a b) Ing. M. P., zastoupených JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250, proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, o zaplacení 1,218.423,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 9 C 726/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2011, č. j. 27 Co 219/2011-302, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Luhana, advokáta se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250. O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2011, č. j. 27 Co 219/2011-302, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburku ze dne 16. prosince 2010, č. j. 9 C 726/2003-257, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je tudíž námitka žalovaného, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nesprávném vyhodnocení jeho námitky místní nepříslušnosti Okresního soudu v Nymburku. Tato výhrada k procesnímu postupu soudů, stejně jako výhrada ke způsobu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (konkrétně, že odvolací soud převzal právní názor z písemného podání žalobců ), vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Jak již bylo shora uvedeno, k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Naplnění přípustného dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný spatřuje v tom, že odvolací soud kupní smlouvu nesprávně poměřoval ustanoveními týkajícími se smlouvy spotřebitelské, konkrétně § 55 odst. 3 obč. zák. Odvolací soud, stejně jako před ním soud prvního stupně, založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný jako vedlejší účastník kupní smlouvy nesplnil svou povinnost vyplatit prodávajícím (žalobcům) část kupní ceny, kterou kupující podle ujednání obsaženého v článku II, bodu l kupní smlouvy složil do jeho úschovy , i když byly splněny dohodnuté podmínky pro její výplatu. Tento závěr nebyl žalovaným v dovolání žádnými konkrétními námitkami zpochybněn. Jediná jeho výhrada se týká úvahy, kterou byl odvolací soud veden při výkladu smluvního ujednání obsaženého v článku II, bodu 1 kupní smlouvy, kdy pouze obiter dictum konstatoval, že žalovaný vystupoval při uzavírání kupní smlouvy jako dodavatel ve smyslu § 52 odst. 2 obč. zák., resp. jako realitní kancelář, která prodej nemovitostí žalobců zprostředkovávala a zajišťovala , a protože kupní smlouvu sám koncipoval , je smluvní ujednání namístě vykládat způsobem pro spotřebitele (žalobce) příznivějším. I když se tudíž ze smlouvy jednoznačné nepodává, od koho má žalovaný obdržet originál kupní smlouvy s vyznačeným vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí a od koho má obdržet výpis z listu vlastnictví týkající se prodaných nemovitostí, nelze přehlédnout, že to byl právě žalovaný, kdo se zavázal podat návrh na vklad vlastnického práva a prodávající spolu s kupujícím jako spotřebitelé právem chápali dotčené ujednání tak, že si žalovaný potřebné listiny opatří, resp. obdrží je bez jejich přispění. Tato úvaha sama o sobě nemůže činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Konkrétní výhrady vůči závěru, k němuž za pomoci zmiňované úvahy odvolací soud dospěl, tedy že sjednaná desetidenní lhůta pro převod kupní ceny z účtu žalovaného na účty žalobců začala běžet od 21. 3. 2003, v dovolání obsaženy nejsou.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1, bod 8., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 18 odst. 1 a 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), ze dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů v celkové výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. června 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu