33 Cdo 4102/2008
Datum rozhodnutí: 28.07.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




33 Cdo 4102/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Telefónica O2 Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, za účasti E. P. , o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 245/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. 28 Co 502/2007-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. dubna 2007, č. j. 17 C 245/2006-49, zamítl žalobu, aby rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. j. 038431/2005-631/Dvo/F-8 ze dne 30. března 2006, ve znění rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č. j. 29808/2006-603 ze dne 26. září 2006, ve věci námitek proti vyřízení reklamace u telefonní stanice č. 312680587 účastníka E. P. za zúčtovací období od 1. srpna 2005 do 31. srpna 2005 bylo nahrazeno následovně: Námitky proti vyřízení reklamace účastníka E. P., za zúčtovací období od 1. srpna 2005 do 31. srpna 2005 se zamítají. Žalobce poskytnuté telekomunikační služby za zúčtovací období od 1. srpna 2005 do 31. srpna 2005 u telefonní stanice č. 312680587 účastníka E. P., účtoval po právu . Uvedeným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu bylo rozhodnuto o reklamaci ohledně fakturované částky ve výši 3.929,50 Kč.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. října 2007, č. j. 28 Co 502/2007-99, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Je přesvědčena, že částka 3.929,- Kč byla účastnici pevné telefonní stanice č. 312680587 vyúčtována v souladu s § 64 zákona č. 127/2005 Sb., tj. za všechny poskytnuté služby včetně veřejně dostupných služeb elektrických komunikací se zvýšenou cenou. Výtka, že účastník nebyl před připojením (přesměrováním, případně před sestavením nového spojení) na datové služby se zvýšeným tarifem na tuto skutečnost upozorněn, je vůči ní neopodstatněná, neboť takový požadavek je technicky nerealizovatelný a je v rozporu se zákonem i ústavním pořádkem. Žalobkyně připomíná, že není osobou poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se zvýšenou cenou, ale je povinna zajistit na základě smluv o propojení telekomunikačních sítí spojení od koncového bodu své sítě, k němuž je připojeno zařízení účastníka (modem a osobní počítač) k propojovacímu bodu dalšího operátora a ten opět zajišťuje další spojení až do volané destinace na základě čísla volaného účastníkem. Navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle § 245 o. s. ř. není-li v části týkající se řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (tak jako v posuzované věci) uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní), není však v dané věci přípustné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 dále jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 o. s. ř. Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně reklamace vyúčtování cen za telekomunikační služby v rozsahu částky 3.929,50 Kč; směřuje tak proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nemá na náhradu nákladů řízení s ohledem na jeho výsledek nárok a účastnici E. P. v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 28. července 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r. předsedkyně senátu