33 Cdo 41/2010
Datum rozhodnutí: 27.01.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 41/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Č., o zaplacení 41.749,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 87/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2009, č. j. 17 Co 105/2009-199, takto :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2009, č. j. 17 Co 105/2009-199, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. ledna 2009, č. j. 5 C 87/2007-146, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 41.749,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 1. 6. 2003 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitky, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl navrhované důkazy znaleckým posudkem z oboru grafologie a chronologickým vyúčtováním prací žalovaného, že byla nesprávně protokolována výpověď žalovaného a že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné (v důsledku čehož měla být porušena práva žalobkyně na spravedlivý proces), žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; jím lze vytýkat, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění zmiňovaného dovolacího důvodu přichází ovšem do úvahy toliko v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však uvedené námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly. Navíc se sluší připomenout, že účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky (§ 120 o. s. ř.) nemá - v procesním slova smyslu - právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž ve smyslu § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v § 120 odst. 2 o. s. ř. (tzv. nesporná), může podle § 120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může být dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jen výjimečně, a to tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny, a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. V dané věci nelze odvolacímu soudu vytýkat, že okolnosti rozhodné pro posouzení, zda se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, nezjišťoval, případně že skutkové zjištění v tomto směru neučinil. Posouzení námitek podřaditelných pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nemůže proto činit rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Bez významu jsou též výhrady žalobkyně ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely (resp. námitky týkající se hodnocení provedených důkazů), a tvrzení, že její syn listinu označenou jako Objednávka kuchyňské linky nevypracoval a že žalovaný spornou částku převzal, neboť vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v podmínkách posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. ledna 2010

JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu