33 Cdo 4047/2008
Datum rozhodnutí: 16.12.2009
Dotčené předpisy:





ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. D., zastoupené advokátem,


proti žalovanému J. Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení 64.374,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 44/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 27. května 2008, č. j. 29 Co 540/2007-73, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne


27. května 2008, č. j. 29 Co 540/2007-73, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 7. června 2007, č. j. 12 C 44/2004-56, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 64.374,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu ohledně částky 12.496,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl


o nákladech řízení (výrok III.)


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. května 2008, č. j. 29 Co 540/2007-73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastníci spolu žili od roku 1999


do 30. 6. 2002 v domě žalovaného. Žalovaný potřeboval peníze na rekonstrukci svého domu a účastníci se dohodli, že žalobkyně za něho uhradí materiál potřebný


na rekonstrukci a ceny některých stavebních prací s tím, že žalovaný jí tyto investice vrátí poté, co mu skončí stavební spoření. Žalobkyně podle dohody za žalovaného zaplatila celkem 64.374,50 Kč (7.054,50 Kč zaplatila za materiál dodaný žalovanému obchodní společností D.-K., s. r. o., a 57.320,- Kč P. P.


za provedení topenářských prací). Přestože žalovaný ukončil v roce 2002 stavební spoření, peníze investované do rekonstrukce jeho domu žalobkyni nevrátil. Soud prvního stupně na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci poměřoval právní vztah účastníků ustanovením § 51 obč. zák. a dovodil, že žalovaný nesplnil svůj závazek z nepojmenované (inominátní) smlouvy vrátit žalobkyni peníze, které za něho zaplatila jím určeným dodavatelům stavebního materiálu a prací. Naproti tomu odvolací soud posoudil právní vztah účastníků podle § 657 obč. zák., neboť dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, která byla realizována zaplacením peněžní částky


za žalovaného s příslibem žalovaného ji vrátit. Konstatoval, že podmínkou platného uzavření smlouvy o půjčce není akt fyzického předání peněz do rukou dlužníka, ale půjčka může být prakticky realizována i zaplacením peněžní částky za dlužníka, pokud je dohodnuto, že uvedená částka bude dlužníkem vrácena věřiteli . ¨


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. v přesvědčení, že spočívá


na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce. Namítá, že odvolací soud vytvořil novou konstrukci smlouvy podle § 657 a násl. obč. zák., jestliže dovodil, že podmínkou finanční půjčky není akt fyzického předání peněz a že půjčka může být realizována tak, že věřitel zaplatí za dlužníka pod příslibem, že mu dlužník takto investované peníze vrátí, jak tomu mělo být v dané věci. Je přesvědčen, že taková konstrukce smlouvy


o půjčce odporuje teorii práva i konstantní judikatuře. Navíc má zato, že v řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli jakoukoli smlouvu. Z výpovědí svědků nic takového nevyplynulo. Pokud žalobkyně kupovala nějaký stavební materiál na rekonstrukci domu, činila tak dobrovolně, dle svého uvážení, aniž se na tom dohodli. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné. Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno; dovolací soud proto musí při posuzování přípustnosti dovolání (popř. jeho důvodnosti) vycházet ze skutkového stavu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem. Bez významu jsou tudíž námitky, jimiž žalovaný vytýká odvolacímu soudu nesprávně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně výtky, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by účastníci uzavřeli jakoukoli smlouvu, naopak vyšlo najevo, že kupovala-li žalobkyně nějaký stavební materiál na rekonstrukci domu, činila tak dobrovolně, dle svého uvážení, aniž se na tom účastníci dohodli).


Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3


o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že jeho úvahy, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jsou limitovány jen právními otázkami, které dovolatel v dovolání označil, tzn. které výslovně v dovolání zpochybnil a učinil je předmětem dovolacího přezkumu. V rámci způsobilého dovolacího důvodu (241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) žalovaný otevřel dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu dovozujícího, že i za situace, kdy peníze nebyly předány jemu, nýbrž jimi byly uhrazeny jeho dluhy při současném příslibu, že on takto investované peníze vrátí, je právní vztah účastníků namístě poměřovat ustanovením § 657 obč. zák. Protože odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, resp. pochybil, jestliže na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení § 657 obč. zák., lze napadenému rozhodnutí přiznat zásadní právní význam. Dovolání žalovaného je tudíž přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/


o. s. ř.


Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.


Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. Půjčka se řadí k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy je zapotřebí ještě další úkon předání předmětu půjčky dlužníkovi. Tedy nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Dokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky.


V posuzovaném případě nemohl být právní vztah účastníků poměřován ustanovením § 657 obč. zák. již proto, že mezi účastníky nedošlo k předání žalované částky. Žalobkyně žalovanou částku žalovanému nepředala, ani ji nepřevedla na jím určený účet, nýbrž podle dohody (postupně) za něho hradila cenu zboží (stavebního materiálu a prací), které mu bylo dodáváno při rekonstrukci jeho domu. Plnila tak to, co po právu měl plnit sám. Sama skutečnost, že mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný žalobkyni v dohodnuté době (tj. až ukončí stavební spoření) uhradí, co za něho dodavatelům zaplatila, nečiní z popsaného právního vztahu účastníků právní vztah upravený § 657 obč. zák., tj. půjčku. Obecně se uplatňující princip autonomie v občanskoprávní oblasti, zvláště pak smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a mimo jiné i jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí. Ve snaze co nejúplněji realizovat své individuální potřeby a zájmy mohou uzavřít i smlouvy, které nejsou v občanském zákoníku, popř. ani v jiném občanskoprávním předpise zvlášť upraveny. Na případy, kdy smluvní ujednání nelze podřadit pod žádný smluvní typ upravený v jeho části osmé, pamatuje občanský zákoník svým ustanovením § 51.


Protože dovolání žalovaného je z pohledu právního posouzení věci odvolacím soudem důvodné, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 16. prosince 2009


JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.


předsedkyně senátu