33 Cdo 4040/2016
Datum rozhodnutí: 16.03.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4040/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně JUDr. K. T. , proti žalované České advokátní komoře se sídlem v Praze 1, Národní 118/16 (identifikační číslo 660 00 777), zastoupené JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, o uložení povinnosti umožnit žalobkyni složit slib a zapsat ji do seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 21 C 298/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, č.j. 35 Co 80/2016-69, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 363,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2015, č.j. 21 C 298/2013-46, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost do třiceti dnů od právní moci rozsudku umožnit žalobkyni složit slib a zapsat ji do seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Namítá-li žalovaná, že soud musí před vydáním rozsudku zkoumat, zda žalobkyně ke dni rozhodnutí ukládajícího povinnost zápisu splňuje všechny předpoklady stanovené zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pro takový zápis, nejde o způsobilé uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně ke dni podání písemné žádosti o zápis do seznamu advokátů osvědčila všechny předpoklady, a to mimo jiné i předložením výpisu z rejstříku trestů a čestného prohlášení o bezúhonnosti. Vzhledem k tomu, že jediným (sporným) důvodem odmítnutí zápisu do seznamu advokátů bylo nesplnění podmínky bezúhonnosti, bylo dokazování v řízení před soudem prvního stupně zaměřeno na prokázání této podmínky. Dovolatelka v dovolání zpochybňuje správnost skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů (po zhodnocení provedených důkazů) vycházely, a její právní hodnocení je založeno na jiných než soudy zjištěných skutečnostech. Dovolací soud je však vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci nevznesla.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.
V Brně dne 16. března 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu