33 Cdo 4030/2008
Datum rozhodnutí: 25.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 4030/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Apston Capital Ltd , se sídlem 4th Floor, Hannover Building Windmill Lane, Dublin 2, Ireland IČ: 408579, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému V. J. , zastoupenému JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o zaplacení 128.811,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 80/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v LIberci ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 35 Co 232/2007-201, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 35 Co 232/2007-201, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. února 2007, č. j. 7 C 80/2004-159, v části ukládající žalovanému, aby společně s J. Z. a Ing. I. Ch. zaplatili žalobkyni částku 128.811,61 Kč se specifikovaným příslušenstvím s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění ostatních žalovaných, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srov. článek II, bod 12. zákona č. 7/2009), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu jsou tudíž námitky, jimiž dovolatel soudům vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Oproti soudům, které vyšly ze zjištění, že zůstatek dluhu z prvé úvěrové smlouvy činí 128.811,61 Kč na jistině a 381.665,76 Kč na jejím příslušenství a zůstatek dluhu z druhé úvěrové smlouvy činí 9,500.000,- Kč na jistině a 14,917.017,42 Kč na jejím příslušenství, prosazuje názor, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k tzv. přeúvěrování prvé úvěrové smlouvy č. 52/I/Ú/94 z 21. 6. 1994 druhou úvěrovou smlouvou č. 3/96 z 20. 12. 1995 , a že dluh z prvé úvěrové smlouvy, za který s Ing. Ivou Chládkovou ručili, byl tímto způsobem zcela uhrazen.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalovaného, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a spočívá v tom, že odvolací soud nepřisvědčil odvolacímu důvodu podle § 205a odst. 1 písm. b/ o. s. ř., resp. nedoplnil dokazování listinným důkazem (kvitancí vystavenou Evrobankou, a.s. z 22. 12. 1995) s odůvodněním, že jde o tzv. nepřípustnou novotu uplatněnou v rozporu s § 205a o. s. ř. poté, co soud prvního stupně účastníky poučil podle § 119a o. s. ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy toliko v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, popř. ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, či ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu a v nich citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala a nelze jí tudíž založit přípustnost dovolání.
Dovolací soud považuje navíc za potřebné uvést, že odvolací soud v dané věci nepochybil při interpretaci § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř., podle něhož lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit (vedle dalších taxativně uvedených odvolacích důvodů) tím, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a o. s. ř.). Podle § 205a odst. 1 o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže se a) týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně. Žalovaný ani v dovolání neozřejmil, jaké vady řízení před soudem prvního stupně měly být kvitancí Evrobanky, a.s. z 22. 12. 1995 prokázány. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že žalovaný měl možnost již v řízení před soudem prvního stupně navrhnout důkaz kvitancí, kterou podle vlastního vyjádření obdržel již 22. 12. 1995; to však neučinil, přestože byl soudem poučen podle § 119a o. s. ř. Protože v odvolání navrhovaný důkaz nebyl důkazem ve smyslu § 205a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., tzn. nastalými nebo vzniklými až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, nebylo ho možné v rámci odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. uplatnit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. srpna 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu