33 Cdo 4028/2016
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 243e odst. 1, 2 o. s. ř.



33 Cdo 4028/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. F. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem se sídlem Jihlava, Královský vršek 4762/15, proti žalovanému L. S. , zastoupenému Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 50, o zaplacení 110.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 122/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 37 Co 187/2016-68, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, č. j. 37 Co 187/2016-68, a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 3. 2016, č. j. 7 C 122/2015-47, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 12. 10. 2015, č. j. 7 C 122/2015-22, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 110.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání a požádal o osvobození od soudního poplatku z odvolání s ohledem na své poměry.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 3. 2016, č. j. 7 C 122/2015-47, žalovanému osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Svůj závěr, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků odůvodnil tím, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem, který přesahuje o více než 50 % minimální mzdu a jeho závazky vzniklé v důsledku nehrazení zákonných odvodů, zákonného pojištění a neplnění smluvních povinností nemohou představovat výhodu při rozhodování o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 6. 2016, č. j. 37 Co 127/2013-278, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě s ním dovodil, že majetkové poměry žalovaného neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Z obsahu spisu zjistil, že žalovaný pracuje jako pomocný pracovník v zemědělství v Rakousku s příjmem 578 měsíčně. Doložil, že svému studujícímu synovi D. platí téměř pravidelně výživné 1.000-1.500 Kč měsíčně. Dále uvedl, že dluží VZP 94.000 Kč, ČSSZ 46.000 Kč, České kanceláři pojistitelů 20.000 Kč a právnické osobě 107.000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zaviněné dluhy žalovaného vůči státu, ani plnění vyživovací povinnosti nemohou samy o sobě představovat překážku k úhradě soudního poplatku ve výši 5.500 Kč a být důvodem pro osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že oba soudy se v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, nebo ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013) zabývaly pouze dílčími okolnostmi, a neposuzovaly jeho objektivní schopnost uhradit soudní poplatek v celkovém kontextu. Nesouhlasí s přístupem soudu ve vztahu k dluhům, které se staly pro odvolací soud i soud prvního stupně důvodem pro zamítnutí jeho žádosti. Má za to, že ani zaviněné zadlužení nemůže odůvodnit nepřiznání osvobození od soudních poplatků, byť i jen částečné. Odvolacímu soudu vytýká nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí, a s odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen o. s. ř. ) a je přípustné podle § 237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. žalovaný namítá, že odvolací soud (a s ním i soud prvního stupně) dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo.
V usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikovaném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 99/2013 ), Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti .
V dalších usneseních ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Vychází se zde tedy, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud v daném případě shora uvedená kritéria při posuzování předpokladů pro osvobození žalovaného od soudních poplatků nerespektoval. Pouze rekapituloval údaje vyplývající z podkladů, jimiž žalovaný dokládal své majetkové poměry, a aniž by je hodnotil, jeho žádost zamítl s odůvodněním, že žalovaný zdůvodňuje svou nepříznivou finanční situaci mimo jiné značnými dluhy vůči státu a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že zaviněné dluhy nemohou být důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Jak plyne z citované judikatury Nejvyššího soudu, takový závěr sám o sobě není dostatečný pro nevyhovění žádosti o osvobození od soudního poplatku. Odvolací soud se věcí nezabýval dostatečně komplexně tak, jak předpokládá R 99/2013. Nepřihlédl ke všem relevantním hlediskům pro posouzení celkových majetkových poměrů žalovaného, resp. další relevantní hlediska pominul. Nezabýval se platbami žalovaného na úhradu dluhů, poměrem jeho aktiv a pasiv, nezohlednil skutečnost vyplývající z podkladů dodaných žalovaným, že je zaměstnán pouze na 20 hodin týdně, a nehodnotil ani, zda a jaké náklady si pravděpodobně vyžádá dokazování, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Proto jeho závěr, že žalovaný nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, zatím neobstojí.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalovaný odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozsudku ve smyslu § 157 o. s. ř., tedy namítá tzv. jinou vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. Jak k tomu opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
Ve světle výše uvedeného odvolací řízení vytýkanou vadou postiženo není. Odvolací soud dostatečně zdůvodnil svůj zamítavý závěr, odůvodnění jeho rozsudku je jasné a umožňuje jeho dovolací přezkum.
Dovolací soud z důvodu nesprávného právního posouzení otázky osvobození žalovaného od soudních poplatků napadené rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu