33 Cdo 3997/2009
Datum rozhodnutí: 17.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 3997/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování Územní pracoviště Ostrava, Ostrava Radvanice, Lihovarská 1335/9), proti žalovanému D. S., zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Porážková 1424/20, o zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 275/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2009, č. j. 42 Co 135/2009-65, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2009, č. j. 42 Co 135/2009-65, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 12. ledna 2009, č. j. 15 C 275/2008-41, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přestože žalovaný v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil jak vyplývá z obsahu dovolání výlučně dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Nesouhlasí totiž se závěrem, že si musel být vědom důsledků svého počínání (tj. zastavení nemovitosti, na kterou mu byl poskytnut příspěvek, pro zajištění závazku z úvěrové smlouvy třetí osoby), a vytýká soudům, že při rozhodování nevzaly dostatečně v úvahu, že učinil veškeré právní kroky, které mohl učinit, směřující k tomu, aby k realizaci zástavního práva nedošlo a že neměl úmysl nemovitost vyklidit a musel tak učinit nezávisle na své vůli . Podstatu dovolacích námitek tak tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je-li argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by žalobu o vrácení příspěvku poskytnutého státem na individuální bytovou výstavbu zamítnout. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu