33 Cdo 3989/2010
Datum rozhodnutí: 18.10.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Cdo 3989/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. P. C. , zastoupeného JUDr. Janou Kümmelovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Štefánikova 65, proti žalovaným 1) akad. arch. J. H. a 2) A. H. , zastoupeným prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, Dr.Sc., advokátem se sídlem Praha 6, Zavadilova 22, o zaplacení částky 399.964,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 322/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, č. j. 11 Co 534/2008-396, takto:

I. Dovolací řízení se ve vztahu k žalované zastavuje.
II. Dovolání žalovaného se odmítá.
III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Jany Kümmelové, advokátky se sídlem Praha 5, Štefánikova 65.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 6. února 2004, č. j. 14 C 322/2000-174, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. června 2004, č. j. 14 C 322/2000-191, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně 431.500,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení 74.316,20 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a dalších (rovněž specifikovaných) úroků z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005, č. j. 11 Co 7/2005-207, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení pro nepřezkoumatelnost a nedostatečnost skutkových zjištění zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s pokynem k provedení dalšího dokazování.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 9. října 2007, č. j. 14 C 322/2000-337, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právním moci rozsudku částku 399.964,- Kč s 10 % úrokem z částky 473.725,20 Kč od 29. 1. 2000 do 5. 2. 2000 a z částky 323.725,20 Kč od 6. 2. 2000 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení další částky 31.536,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně se žalovaným částku 399.964,- Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky IV.-VI.). K odvolání žalobce a žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, č. j. 11 Co 534/2008-396, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným a ve výrocích o nákladech státu potvrdil, částečně jej změnil ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Žalovaná je vzala podáním ze dne 20. 9. 2010 v celém rozsahu zpět. Dovolací soud proto dovolací řízení ve vztahu k žalované zastavil (§ 243b odst. 5 věta druhá o. s. ř.).
Dovolání žalovaného směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ), neboť soud prvního stupně ve svém v pořadí druhém rozsudku nerozhodl o částce, která je předmětem dovolacího přezkumu, jinak než ve svém předcházejícím rozsudku, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalovaný sice avizuje použití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahového vylíčení jeho námitek však vyplývá, že brojí proti správnosti skutkového zjištění, že se s žalobcem ústně dohodl na stavbě opěrných zdí, případně že vytýká vadné hodnocení provedených důkazů (především výpovědí žalobce a svědků, denních záznamů stavby a znaleckého posudku). Tyto námitky (obsáhle rozvedené) jsou podřaditelné jedině dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Jestliže žalovaný namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, činí tak výlučně prostřednictvím výhrad skutkového charakteru, na jejichž podkladě formuluje vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní závěry, že se žalobcem neuzavřel smlouvu o dílo v souladu s § 631 občanského zákoníku a že mu tedy nevznikla povinnost za provedené dílo žalobci zaplatit (§ 634 odst. 1 občanského zákoníku).
K námitkám uvedeným teprve v podání ze dne 4. 10. 2010, jímž žalovaný doplnil své dovolání, nemohl dovolací soud přihlížet, neboť je žalovaný uplatnil po uplynutí lhůty k dovolání (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první a odst. 3 o. s. ř. Žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 18. října 2011

JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu