33 Cdo 3973/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



33 Cdo 3973/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně L. V. , zastoupené Mgr. Janou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Milovicích, Rakouská 686, proti žalované M. N. , zastoupené JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou se sídlem ve Vestci, K Jahodám 173, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 189/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, č.j. 25 Co 373/2013-518, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Věry Babíčkové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 14. 12. 2012, č.j. 12 C 189/2010-410, v zamítavém výroku o věci samé, není přípustné. Dovoláním zpochybněnou právní otázku, která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen o.s.ř. ).
K použitelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ; viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), obecně se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák., přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). S tímto výkladem významově korespondují i obecné závěry týkající se aplikace ustanovení § 630 obč. zák. vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2444/2007, na něž odkazuje dovolatelka. Odvolací soud rozhodl v intencích uvedené judikatury, zohlednil-li, že žalobkyně se na incidentech a antagonistických vztazích mezi účastnicemi, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, významně podílela či je přímo iniciovala (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, podle kterého nelze ze zjištění, že chování účastníků bylo v době od podpisu darovací smlouvy do výzvy k vrácení daru charakterizováno vzájemnými útoky /mnohdy za aktivní účasti dárce/, dovodit právní názor, že chování obdarovaného hrubě porušuje dobré mravy a že je tak naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák.).
Námitky, jimiž dovolatelka neuplatnila dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o.s.ř. (výtky proti skutkovým zjištěním), přípustnost dovolání založit nemohou.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci.

V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu