33 Cdo 3953/2015
Datum rozhodnutí: 18.02.2016
Dotčené předpisy: § 261 předpisu č. 513/1991Sb., § 563 obč. zák.



33 Cdo 3953/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně SC Credit a.s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské náměstí 832/19 (identifikační číslo osoby 28076087), zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, PhD., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, proti žalované obci Měňany zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 319 C 16/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2015, č.j. 31 Co 10/2015-181, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.310,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Adama Batuny, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2014, č.j. 319 C 16/2013-122, kterým Okresní soud v Berouně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 600.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 54.510,50 Kč; žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (26.620,- Kč). Podle odvolacího soudu je závazkový vztah založený smlouvou o půjčce uzavřenou 2. 4. 2007 mezi žalovanou (dlužnicí) a právní předchůdkyní žalobkyně (A. Naturale Praha spol. s r.o.) vztahem občanskoprávním (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ), který nelze v režimu obchodního zákoníku posuzovat . Půjčka směřovala k obstarání peněžních prostředků a nikoliv k zabezpečení veřejných potřeb; skutečnost, že půjčené peníze žalovaná následně investovala do dokončení systému vytápění pomocí biomasy, nemění nic na tom, že se závazkový vztah neřídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ). Protože půjčka se stala splatnou 20. 10. 2008 (jeden měsíc před ústním jednáním spojeným s místním šetřením v rámci kolaudačního řízení), a jelikož námitka promlčení nepředstavuje výkon práva žalované v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), právo žalobkyně na vrácení půjčky se ve smyslu § 101 obč. zák. promlčelo (řízení bylo zahájeno 22. 11. 2012).
Dovolání žalobkyně, jímž oponuje závěru odvolacího soudu, který závazkový vztah smluvních stran (včetně úpravy promlčení) podřadil výlučně režimu občanského zákoníku, a neposoudil jej jako tzv. relativní obchod podle § 261 odst. 2 obch. zák., není přípustné [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o.s.ř. ]. Odvolací soud se při řešení takto vymezené otázky hmotného práva neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 239 o.s.ř. je přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Obchodní charakter závazkového vztahu podle § 261 obch. zák. vyplývá buď z toho, že jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikání, nebo mezi podnikatelem při jeho podnikání a státem nebo samosprávnou územní jednotkou při zabezpečení veřejných potřeb, popřípadě státní organizací, na kterou bylo zabezpečení veřejných potřeb státem přeneseno (relativní obchody), nebo z povahy věci samé, tj. z povahy určitých typicky obchodních nebo jiných podnikatelských jednání, z určitých smluv, kterým byl na základě jejich povahy tento charakter přiznán (absolutní obchody). Pokud jde o vztahy mezi podnikatelem a státem nebo územní samosprávnou jednotkou, popřípadě státní organizací, je podmínkou, že jde o zabezpečování veřejných potřeb . Veřejnou potřebou se rozumí nejen potřeba týkající se všech občanů, ale i potřeba, na níž je zájem z hlediska určité územní oblasti (která se nemusí krýt s určitým krajem) nebo obce, potřeby v určitých věcných oblastech a úsecích, na kterých je obecně uznávaný zájem. Půjde o zájmy v oblasti hospodářské, zdravotnictví, životního prostředí, sociální a kulturní, typicky o akce zajišťované veřejnými zakázkami (např. stavby a opravy vodovodů, čističek odpadních vod, komunikací, osvětlení, zajišťování potřeb škol, nemocnic, provádění správy domů ve vlastnictví obce apod.). Pro posouzení, zda se v konkrétních případech jedná o tzv. relativní obchod, je tedy nutné zkoumat povahu vzájemného vztahu účastníků uzavřené smlouvy a účel, ke kterému předmět smlouvy směřoval (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 87/2009, ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4566/2010, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004, ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2115/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2000, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 478/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 509/2015).
Bez zřetele k tomu, zda právní předchůdkyně žalobkyně v právním vztahu s žalovanou vystupovala jako podnikatelka při své podnikatelské činnosti, odpovídá závěr odvolacího soudu týkající se charakteru závazkového právního vztahu ze smlouvy o půjčce tomu, co Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4260/2011 (závazkový vztah se netýká zabezpečování veřejných potřeb, jestliže jeho účelem bylo získání finančních prostředků, které případně budou následně použity na plánované investice sloužící zabezpečení veřejných potřeb). Finanční prostředky poskytnuté žalované představovaly zdroj, z něhož měl být předmět veřejné potřeby dokončen, samotná veřejná potřeba nebo její zajišťování předmětem smlouvy nebyla.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 18. 2. 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu