33 Cdo 3909/2012
Datum rozhodnutí: 28.11.2013
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 3909/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti žalovanému Ing. V. F. , zastoupenému JUDr. Michalem Kellnerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ohradní 1159/65, o 2,472.868,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 147/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 29 Co 86/2012-140, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2011, č. j. 7 C 147/2010-66, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 2,472.868,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž výhrady žalovaného, že vůle smluvních stran nesměřovala k uzavření smlouvy o půjčce, ale k poskytnutí vkladu do společného podnikání, že účelem uznání dluhu ze dne 21. 11. 2007 bylo pouze potvrdit výši vkladu žalobce do společného podnikatelského záměru, že jeho závazek z půjčky neexistoval, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že částku do rovného podílu ve výši složených záloh dva miliony na každé straně (...) uhradila KB system CZ, a. s. a nikoli žalovaný , že nebyly zohledněny další provedené platby ve výši 2x500.000,- Kč ze dne 28. 12. 2007, které mají prokazovat, že částka 2,500.000,- Kč byla zálohou na nákup akcií a nikoli půjčkou, že oba účastníci vědomě uznáním zastírali pravý účel poskytnutých peněž, že soudy nepřihlédly k tomu, že žalobce listinu zachycující uznání dluhu podepsal, že ke zjištění skutkového stavu věci nebyl proveden navržený důkaz (příkaz k úhradě ze dne 21. 11. 2007), že nebyla zcela zohledněna výpověď svědka JUDr. F. M., a že se žalovanému nepodařilo prokázat, že dluh z půjčky v okamžiku uznání neexistoval, neboť vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, a dovodil-li by, že dluh ze smlouvy o půjčce neexistoval, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že uznání dluhu je neplatné, resp. nebylo míněno vážně (šlo o zastřený právní úkon), a proto nárok žalobce není po právu. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou, že v důsledku koncentrace řízení nebyl proveden důkaz korespondencí JUDr. F. M. a žalobce.
Sluší se poznamenat, že výklad listiny - uznání dluhu - provedený odvolacím soudem je zcela v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci žádné účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Václav D u d a
předseda senátu