33 Cdo 3893/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 3893/2009


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, Orlí 27, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Aloisií Jurkovičovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, o zaplacení 143.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 32 C 259/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 6. května 2009, č. j. 59 Co 56/2009-115, takto:

I. I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.842,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aloisie Jurkovičové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 32 C 259/2007-91, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 143.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21% ročně od 12. 4. 1997 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 dále jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V rozsudku ze dne 25. února 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008, Nejvyšší soud dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům využívá i k provozování živnosti, jejíž charakter a rozsah jejího výkonu není v rozporu s původním účelem, pro který byl dům vybudován, a to zajistit trvalé bydlení stavebníkům; k tomuto závěru se přihlásil taktéž v rozsudku ze dne 22. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 2275/2008, v usnesení ze dne 27. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 2582/2009, a v rozsudku ze dne 21. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 2931/2009. Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje shora uvedený judikatorní závěr a neodporuje tak hmotnému právu. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2000, sp. zn. 30 Cdo 1887/99, je v tomto směru nepřiléhavý; v uvedené věci totiž Nejvyšší soud posuzoval případ skutkově zcela odlišný co do rozsahu a způsobu využití nemovitosti k podnikatelské činnosti stavebníka i co do charakteru podnikání.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, je povinna zaplatit náklady, které žalovaný v dovolacím řízení vynaložil. Představují odměnu advokátky žalovaného za sepis vyjádření k dovolání a podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů v částce 7.902,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů ve výši 300,- Kč a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést státu ve výši 1.640,-Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 24. února 2011

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu