33 Cdo 3848/2014
Datum rozhodnutí: 24.09.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3848/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. M. Š., zastoupeného JUDr. Lenkou Patenidisovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Charvátova 58/11, proti žalované SAPROS, spol. s. r. o. se sídlem Praha 9, Za Tratí 3, identifikační číslo: 002 46 557, zastoupené JUDr. Jaromírem Beránkem, advokátem se sídlem Praha 6, Národní obrany 715/16, o zaplacení 850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 EC 165/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 39 Co 321/2013-196, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaromíra Beránka, advokáta se sídlem Praha 6, Národní obrany 715/16.
O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. března 2013, č. j. 60 EC 165/2010-154, zamítl žalobu o zaplacení 850.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2010 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 39 Co 321/2013-196, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 170.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 5. 3. 2011 do zaplacení, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu dovoláním.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází posouzení, zda je podal účastník k tomu subjektivně oprávněný. K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, číslo sešitu 3, pod č. 28).
Jestliže odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, tak, že žalobě v rozsahu 170.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím vyhověl, pak touto částí svého rozhodnutí žalobci žádnou procesní újmu nezpůsobil; subjektivně nepřípustné dovolání nezbylo než odmítnout (§ 243c odst. 1, odst. 3, věta první, § 218 písm. b/ o. s. ř.)
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzované věci dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Za vymezení přípustnosti dovolání nelze považovat nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem nebo pouhé konstatování, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobce včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. září 2014

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu