33 Cdo 3843/2015
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3843/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Bytového družstva Zárubova 498 , se sídlem v Praze 4, Zárubova 498 (identifikační číslo osoby 27381285), zastoupeného JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 1107/54, proti žalované městské části Praha 12 , se sídlem v Praze 4, Písková 830/25, o 268.600,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 126/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č.j. 55 Co 36/2015-321, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.712,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Mariána Kováčika, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 26. 11. 2014, č.j. 28 C 126/2010-301, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobci 268.600,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o odměně znaleckému ústavu; ve výrocích, jimiž obvodní soud rozhodl o vrácení zálohy na znalecký posudek a o znalečném, rozhodnutí zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání, jímž žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Dovolatelka přípustnost dovolání spojuje s výkladem ustanovení § 596 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ), konkrétně s dosud neřešenou hmotněprávní otázkou, zda je prodávající povinen při sjednávání kupní smlouvy upozornit kupujícího na všechny vady předmětu koupě, tedy i na ty, o kterých již kupující věděl (např. se o nich dozvěděl z jiných zdrojů nebo jde o vady zjevné); prosazuje názor, podle něhož prodávající nemusí upozornit na vady, o kterých kupující v době uzavírání smlouvy prokazatelně věděl . Tak tomu bylo podle tvrzení žalované i v projednávaném případě, neboť žalobce jako dlouhodobý nájemce předmětu převodu prokazatelně znal vadný stav rozvodů vody v domě již před koupí.
Na takto formulované otázce odvolací soud své rozhodnutí o věci samé nezaložil, protože vyšel z jiného než žalovanou v dovolání prezentovaného skutkového stavu. Podle zjištění, na nichž vystavěl právní posouzení, závada stoupaček, tj. svislých rozvodů teplé a studené vody, zatěžovala dům v době plnění (předání) a žalovaná (prodávající), ačkoli o této vadě věděla, při uzavírání kupní smlouvy na ni žalobce (kupujícího) neupozornila. I když námitku žalované, že žalobce znal nevyhovující stav stoupaček, považoval v obecné rovině za právně nerozhodnou, skutkově odvolací soud uzavřel, že ani v posudku znalce B. H., na nějž kupní smlouva odkazuje a z něhož vychází, závada stoupaček, resp. nutnost jejich výměny není zmíněna. Skutečnost, že žalobce byl před uzavřením kupní smlouvy (tj. před 12. 1. 2007) seznámen s vadou svislých rozvodů teplé a studené vody v domě, soudy obou stupňů hodnocením provedených důkazů nezjistily.
Ostatní výtky žalované že si žalobce nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě spočívající v uplatněném nároku na slevu z kupní ceny, že nejednal s péčí řádného hospodáře, neprověřil-li před uzavřením kupní smlouvy stavebně technický stav nemovitosti, a že při sjednávání kupní smlouvy a následném uplatnění nároku na slevu z kupní ceny jednal v rozporu s dobrými mravy nevyhovují náležitostem § 241a odst. 2 o.s.ř.; není zřejmé, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání, a způsobem předjímaným v § 241a odst. 3 o.s.ř. není vymezen dovolací důvod.
Ve vztahu k nákladovým a kasačním výrokům rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. nevznesla.
Nepředložila-li žalovaná k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. ledna 2016

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu