33 Cdo 3831/2012
Datum rozhodnutí: 12.07.2013
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



33 Cdo 3831/2012
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně OMNIPOL a. s. se sídlem v Praze 1, Nekázanka 880/11, zastoupené JUDr. Brunem Chudým, advokátem se sídlem v Praze 1, Nekázanka 880/11, proti žalovanému A. J. , zastoupenému JUDr. Františkem Řezankou, advokátem se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012, o 350.000,- Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 316/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012, č. j. 13 Co 24/2012-174, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. června 2011, č. j. 51 C 316/2009-136, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 350.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalovaný v dovolání neformuluje žádnou otázku, která by z rozhodnutí odvolacího soudu činila rozhodnutí zásadního právního významu; svou argumentací zpochybňuje skutkový základ sporu (co bylo skutečnou vůlí účastníků postupní smlouvy). Podstatou jeho dovolací argumentace je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaný tak ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Skutkový základ sporu však nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.); argumentuje-li dovolatel nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o postoupení pohledávky. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12. července 2013

JUDr. Václav Duda
předseda senátu