33 Cdo 3787/2011
Datum rozhodnutí: 24.09.2013
Dotčené předpisy: § 213 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 652 obč. zák., § 544 obč. zák., § 580 obč. zák., § 655 odst. 1 obč. zák., § 98 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 3787/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1560, proti žalovanému J. A., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Malé náměstí 125/16, o zaplacení 222.560,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 197/2007, o dovolání obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, takto:

I. Dovolání žalovaného proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, jímž byl změn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C 197/2007-304, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 143.545,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, se zamítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, ve výroku II., jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C 197/2007-304, v části zamítající žalobu o zaplacení 79.015,50 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a v nákladových výrocích III., IV. a V. se zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. dubna 2009, č. j. 38 Co 49/2009-257, potvrdil ve výrocích I. a II. rozsudek ze dne 14. ledna 2009, č. j. 10 C 197/2007-226, jimiž Okresní soud v Náchodě zamítl žalobu o zaplacení 222.560,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 23 Cdo 3356/2009-281, rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uzavřel, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že právní vztah účastníků, založený smlouvou o dílo ze dne 29. 4. 2005, se řídí právní úpravou podle obchodního zákoníku.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C 197/2007-304, žalobu o zaplacení 222.560,50 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 4. 2005 smlouvu o dílo č. 012/2005, podle které se žalobce (zhotovitel) zavázal pro žalovaného (objednatele) provést výměnu oken a termofasádu na jeho rodinném domě. Sjednali si cenu díla ve výši 463.746,- Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH ) podle položkového rozpočtu a termín ukončení a předání díla 15. 7. 2005. V článku VI. smlouvy si dohodli, že konečná faktura na provedené dílo bude uhrazena až po bezvadném předání a převzetí prací na základě oboustranně potvrzeného předávacího protokolu (zálohu na nákup materiálu ve výši 110.000,- Kč se žalovaný zavázal zaplatit do čtrnácti dnů po podpisu smlouvy). V položkovém rozpočtu, který byl nedílnou součástí smlouvy, nebylo jako součást díla uvedeno vyrovnání nerovností na původní fasádě opravovaného domu. Dopisem ze dne 18. 6. 2005 žalovaný vytkl žalobci vady dosud nedokončeného díla, jejichž odstraněním podmínil převzetí díla. V protokolu o předání a převzetí dokončených prací ze dne 15. 7. 2005 účastníci svými podpisy potvrdili předání a převzetí prací bez zjevných závad a žalovaný souhlasil s vyúčtováním podle daňového dokladu č. 340705. Fakturou ze dne 19. 7. 2005 č. 340705 žalobce vyúčtoval žalovanému dílčí plnění za výměnu oken a termofasádu ve výši 244.384,- Kč. V zápisu z jednání ze dne 19. 7. 2005 se účastníci dohodli na odstranění vad díla spočívajících v nerovnosti boční stěny vikýře a přízemní části fasády uličního štítu a v místně nekvalitní povrchové úpravě stěrkové omítky. Termín odstranění vad byl sjednán nejpozději do 15. 8. 2005; současně bylo ujednáno, že smlouva o dílo se mění tak, že termín ukončení prací je stanoven na 15. 8. 2005. Protokolem ze dne 2. 12. 2005 žalobce uznal vadu spočívající v dílčích nedostatcích povrchové úpravy fasády a nabídl žalovanému slevu ve výši 30 % z ceny prací při nanášení omítky a povrchové úpravy fasády. Přestože žalovaný protokol nepodepsal, je tato sleva zohledněna v konečném vyúčtování celého díla fakturou č. 901205 ze dne 2. 12. 2005 znějící na částku 222.560,50 Kč. Zaměstnanec žalobce N. v zápisu ve stavebním deníku ze dne 1. 6. 2005 uvedl, že původní fasáda neumožňuje provést novou fasádu tak, aby byla rovná. Žalovaný byl upozorněn, že nová fasáda bude kopírovat nerovnosti původní fasády. Zápis ve stavebním deníku žalovaný nepodepsal. Znalec V. J. ve znaleckém posudku ze dne 1. 3. 2008 a jeho dodatku ze dne 4. 9. 2008 učinil závěr, že dílo vykazuje vadu spočívající v nedodržení rovinatosti a svislosti plochy termofasády, která je odstranitelná jen jejím snesením, vyrovnáním podkladu a novým provedením. Její příčinou je nerovnost povrchu původní stěny. Struktura a barevnost omítky není provedena stejnoměrně v důsledku chybného pracovního postupu. Tuto estetickou vadu lze odstranit pouze provedením nové omítky. Zhotovení parapetů vykazuje vady spočívající v nefunkčních detailech u ostění, neestetickém podélném nastavování plechů, které jsou zprohýbané a potrhané. Parapety neplní svoji funkci a je nutné je vyměnit. Na základě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že byla předána jen část díla - ta, která byla provedena bezvadně (tj. montáž oken). Dílo nebylo dokončeno, neboť vykazuje vady. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu, takto zjištěný skutkový stav věci poměřoval ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), a dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvo o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na zaplacení nedoplatku ceny díla, poněvadž si účastníci ve smlouvě sjednali termín splatnosti konečné faktury za provedené dílo po předání a převzetí prací bez vad na základě oboustranně potvrzeného předávacího protokolu; tato podmínka nebyla dosud splněna.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. prosince 2010, č. j. 20 Co 163/2010-387, rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 143.545,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.). Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dílo bylo předáno celé, neboť smluvní strany podepsaly předávací protokol ze dne 15. 7. 2005, v němž je uvedeno, že byly předány a převzaty dokončené práce podle smlouvy o dílo 012/2005 ze dne 29. 4. 2005 v dohodnutém termínu, rozsahu a kvalitě . Další jednání mezi účastníky již nemohla na předání díla ničeho změnit. Žalovanému tak vznikla povinnost doplatek ceny díla uhradit. V souvislosti s následným vytčením vad díla mohl uplatnit jen právo z odpovědnosti za vady. Výslednou nerovnost obvodových zdí domu odvolací soud neposoudil jako vadu díla, neboť dům těmito nerovnostmi trpěl již před započetím díla a jejich oprava nebyla předmětem smlouvy o dílo. Pouze omítka nebyla provedena z estetického hlediska zcela bezvadně. Konstatoval, že s ohledem na povahu díla a jeho celkový rozsah se odmítnutí převzetí díla jen pro drobné estetické vady fasády jeví jako zneužití práva žalovaného na úkor žalobce. Zdůraznil, že výkony a výsledky v oboru stavebnictví se pouze výjimečně obejdou zcela bez závad, a ačkoli dílo provedené žalobcem určité nedostatky má, nejsou tak významné, aby kvůli nim bylo možné odepřít převzetí díla. Estetické vady fasády jsou natolik nepodstatné, že jen pro ně nelze považovat dílo za neprovedené. Žalovaný byl tudíž povinen dílo převzít. Protože dílo, pokud jde o parapety, nebylo provedeno řádně, žalovaný, který dílo převzal, má právo na poskytnutí přiměřené slevy z ceny díla, jež v průběhu řízení opakovaně uplatnil. Vzhledem k tomu, že vady parapetů lze odstranit jen jejich výměnou, svědčí žalovanému právo na slevu ve výši, s níž bylo pro tuto část prací v položkovém rozpočtu uvažováno, tj. 12.628,- Kč včetně DPH. Závažnosti estetické vady fasády (finální tenkovrstvé omítky) odpovídá přiměřená sleva ve výši 30% z částky 210.630,- Kč včetně DPH (tj. z ocenění zateplení domu v položkovém rozpočtu); sleva tak představuje 63.189,- Kč. Celková cena díla byla stanovena částkou 463.743,- Kč včetně DPH. Protože žalovaný dosud žalobci zaplatil 244,384,- Kč, má žalobce právo - po odečtení slevy - na doplacení 143.545,- Kč (s úroky z prodlení). Odvolací soud neshledal oprávněnou kompenzační námitku žalovaného pro neurčitost započítávané pohledávky z titulu smluvní pokuty (§ 37 obč. zák.) a pro neexistenci takové pohledávky (právo na smluvní pokutu žalovanému nevzniklo).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i žalovaný dovolání.
Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Při obsáhlé rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá nesprávnost závěru, že nedoplatek ceny díla má být snížen o slevu z ceny díla. Zdůrazňuje, že montáž parapetů byla provedena řádně a v souladu s požadavky žalovaného, který tyto práce převzal a již za ně zaplatil. Do doby místního ohledání odvolacím soudem žalovaný nikdy neuplatnil právo z odpovědnosti za vady díla spočívající v montáži parapetů. Má za to, že jejich prolomení a zohýbání bylo způsobeno nevhodným zacházením. Není srozuměn s výší slevy z ceny díla za estetickou vadu omítky, kterou odvolací soud určil ze zateplovacího systému. Namítá, že znalec dospěl k nesprávnému vyjádření nerovností fasády, neboť použil chybně měřící pomůcky. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že dílo v části zateplení fasády vykazuje vady, měl správně věc posoudit podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. Žalobce odvolacímu soudu rovněž vytýká, že mu nesprávně uložil zaplatit státu náklady řízení - znalečné, které již uhradil. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný dovoláním napadl měnící výrok rozsudku odvolacího soudu a uplatnil v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k odlišnému skutkovému závěru ohledně předání díla než soud prvního stupně, aniž v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy, z nichž soud prvního stupně čerpal svá zjištění (např. předávací protokol ze dne 15. 7. 2005 a protokol ze dne 19. 7. 2005). Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobce dílo řádně neprovedl a že od něho převzal jen část díla, odvolací soud uzavřel, že dílo bylo předáno celé. Tento změněný závěr byl pro něho překvapivý a neměl možnost se k (nezopakovaným) listinným důkazům vyjádřit. Není srozuměn se závěrem, že dílo bylo dokončeno a řádně předáno a že jeho předmětem nebylo zarovnání nerovností stěn domu. Za nepodložené považuje zjištění, že jej svědek N. před zahájením prací upozornil v zápisu ve stavebním deníku na nerovnost stěn. Poukazuje na to, že odvolací soud důkaz stavebním deníkem neprovedl a že mu jeho originál nebyl dosud předložen k nahlédnutí. I nadále prosazuje, že dílo vykazuje vadu fasády spočívající v její nerovnosti. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že splatnost ceny díla byla vázána na pouhé předání a převzetí díla; zdůrazňuje, že ji podmínili předáním a převzetím díla bez vad. Jestliže i odvolací soud dospěl k závěru, že dílo má vady, nevzniklo žalobci právo na úhradu ceny díla. Za nelogické považuje úvahy odvolacího soudu, který na jedné straně vady kvalifikuje jako drobné estetické a na druhé straně za ně poskytuje slevu z ceny díla přesahující 70.000,- Kč. Má za to, že právo volby nároku u odstranitelných vad náleží jemu, a nikoli odvolacímu soudu; v možnostech žalobce je vady bezplatně odstranit a dílo dokončit. Byla-li úhrada závěrečné faktury vázána na bezvadné provedení díla, je žaloba předčasná. Nesprávnými shledává i závěry, že jeho kompenzační námitka pohledávky z titulu nároku na smluvní pokutu je neurčitá a že mu nárok na smluvní pokutu nevznikl. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce s dovolací argumentací žalovaného nesouhlasí. S postupem a závěry odvolacího soudu souhlasí až na ty, které zpochybnil ve svém dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání byla podána včas k tomu oprávněnými subjekty za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Protože dovolání žalovaného je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolání žalobce jen za podmínek daných § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., zabýval se Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) nejprve otázkou důvodnosti dovolání žalovaného.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž postupoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř., tedy aniž zopakoval relevantní důkazy, na základě kterých soud prvního stupně zjistil, že od žalobce předávacím protokolem ze dne 15. 7. 2005 převzal pouze část díla, a nikoli dílo celé.
V posuzované věci soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění, z nichž dovodil závěr, že nebyly naplněny předpoklady pro vznik práva na úhradu nedoplatku ceny díla, zejména ze smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2005, z předávacího protokolu ze dne 15. 7. 2005, z faktury č. 340705 ze dne 19. 7. 2005 a z protokolu ze dne 19. 7. 2005; odvolací soud, aniž tyto listinné důkazy zopakoval, uzavřel, že předmětné dílo bylo předáno a převzato jako celek.
Podle § 213 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odst. 1). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odst. 2).
Má-li v odvolacím řízení dojít ke změně skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v důsledku odchylného hodnocení důkazů, vztahuje se povinnost odvolacího soudu zopakovat důkazy jen na důkaz výslechem svědků a účastníků, nikoli na důkaz listinou, který má jinou povahu. Zatímco při hodnocení důkazu výslechem svědků či účastníků spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (například způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi, apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědi - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání, jiná situace je u důkazu listinou, který se podle § 129 o. s. ř. provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Vzhledem k tomu, že obsah listiny opětovným přečtením při odvolacím jednání se nemění, může odvolací soud, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím jednání, tento důkaz jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně (srovnej například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 11, dále jeho rozsudky ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 938/2005, ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 228/2005, ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2363/2006, ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3345/2009, nebo ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009).
Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil své zjištění ohledně předání a převzetí díla na hodnocení listinných důkazů, a nikoli na výpovědích svědků či účastníků, lze uzavřít, že odvolací řízení tvrzenou vadou nezatížil a že žalovaný neuplatnil dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. právem. Jiné vady vyjmenované v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. žalovaný v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil právní závěr, že žalobci vzniklo právo na úhradu nedoplatku ceny díla a jemu odpovídající povinnost jej zaplatit.
V posuzovaném případě účastníci uzavřeli smlouvu o opravě a úpravě věci (§ 652 obč. zák.), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 obč. zák.; z ní vzniklo žalovanému právo, aby mu žalobce podle jeho objednávky vyměnil okna včetně parapetů a provedl zateplení fasády jeho rodinného domu, a povinnost zaplatit za to žalobci sjednanou cenu. Účastníci se dohodli o ceně podle rozpočtu (§ 635 odst. 1 obč. zák.) a v článku VI. smlouvy si sjednali, že konečná faktura bude uhrazena až po bezvadném předání a převzetí prací na základě oboustranně potvrzeného předávacího protokolu . Splatnost byla sjednána ve lhůtě deseti dnů od doručení faktury. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2003, pod číslem 215, formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož si účastníci právního úkonu mohou sjednat určitou podmínku jako předpoklad pro vznik smluvního nároku - subjektivního práva a jemu odpovídající povinnost (v uvedeném případě bylo smluveným předpokladem pro vznik nároku na úhradu zálohových plateb ceny díla jejich odsouhlasení třetí osobou). Dovolací soud nepochybuje o tom, že článek VI. smlouvy obsahuje dohodu účastníků o předpokladech, za nichž vznikne žalobci právo na úhradu nedoplatku ceny díla. Jinými slovy řečeno, účastníci smlouvy si pro vznik povinnosti zaplatit konečnou fakturu, resp. uhradit nedoplatek ceny díla, sjednali podmínku, že dojde k předání a převzetí díla bez vad na základě jimi potvrzeného předávacího protokolu. Ujednání smluvních stran v článku VI. smlouvy je zcela jasné a srozumitelné; je v něm vyjádřeno, při splnění jaké podmínky má být nedoplatek ceny díla objednatelem zhotoviteli zaplacen. Účastníci si tak sjednali podmínku pro vznik povinnosti uhradit cenu díla specificky, odlišně od zákonné úpravy.
Stěžejním pro posouzení správnosti dovoláním zpochybněného právního závěru, zda žalobci vzniklo právo na úhradu doplatku ceny díla a žalovanému tomu odpovídající povinnost, je zjištění, zda byl splněn předpoklad smluvený v článku VI. smlouvy.
Žalovaný svou námitkou, že smluvený předpoklad nenastal, směřuje proti správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při rozhodování věci vyšel, a je tedy uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu
skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Tvrzení, že dne 15. 7. 2005 došlo k předání a převzetí díla bez vad, žalobce prokazoval listinou ze dne 15. 7. 2005 označenou jako Protokol o předání a převzetí dokončených prací, který podepsal žalobce jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel. V listině je specifikován druh (výměna oken a termofasáda na rodinném domě) a místo provedených prácí. Dále se v ní uvádí, že dne 15. 7. 2005 byly předány a převzaty dokončené práce dle smlouvy o dílo číslo 012/2005 ze dne 29. 4. 2005 v dohodnutém termínu, rozsahu a kvalitě. Zhotovitel předává a objednatel přebírá práce bez zjevných závad. Objednatel souhlasí s jejich vyúčtováním dle daňového dokladu č. 340705. Obsah uvedeného protokolu svědčí o tom, že účastníci považovali dílo dne 1. 9. 2005 za dokončené a bez vad. Z jejich projevu vůle zachyceného v uvedené listině nic nenasvědčuje tomu, že předána a převzata byla jen část díla a že zbylou část díla, která vykazuje vady, žalovaný odmítá převzít. Pouze částečné převzetí díla nelze dovodit ani z faktury č. 340705, neboť jí bylo sice vyúčtováno jen dílčí plnění, avšak jak za výměnu oken, tak i termofasádu na domě žalovaného.
Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost je možné usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (viz § 132 o. s. ř.), jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li odvolacímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, jak je tomu i v posuzovaném případě, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Skutkový závěr odvolacího soudu, že dne 15. 7. 2005 žalovaný v protokolu svým podpisem potvrdil, že mu žalobce předal a on od něho převzal dokončené dílo bez vad, má oporu v provedeném dokazování; v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, není z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn právem.
Správným je proto rovněž právní závěr odvolacího soudu, že žalobci vzniklo právo na úhradu nedoplatku ceny díla a žalovanému tomu odpovídající povinnost jej zaplatit. Žalovaný si musel být vědom toho (vzhledem k ujednání obsaženému v článku VI. smlouvy), že jakmile potvrdí svým podpisem v předávacím protokolu, že převzal od žalobce dokončené dílo bez vad, vznikne mu povinnost uhradit žalobci nedoplatek ceny díla. Na již vzniklý smluvní nárok pak nemohla mít žádný vliv okolnost, že účastníci následně dne 19. 7. 2005 jednali o vadách díla a jejich odstranění v dojednané lhůtě.
Důvodně v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. žalovaný neuplatnil ani námitku proti zjištění, že předmětem díla nebylo zarovnání nerovností stěn domu a že jej svědek N. před zahájením prací na nerovnost stěn upozornil, jejímž prostřednictvím prosazoval, že dílo vykazuje vadu fasády spočívající v její nerovnosti.
Odvolací soud svá zjištění čerpal z výpovědi svědka N., která korespondovala s jeho zápisem ve stavebním deníku ze dne 1. 6. 2005, a ze samotné smlouvy o dílo, resp. položkového rozpočtu, který byl její nedílnou součástí. Skutkový závěr, že předmětem smlouvy o dílo nebylo vyrovnání nerovností na původní fasádě domu, tak má v těchto důkazech oporu a odvolacímu soudu nelze z hlediska § 132 o. s. ř. ničeho vytknout.
Jelikož bylo zjištěno, že žalobce předal žalovanému dílo dne 15. 7. 2005, tedy v termínu, který si sjednali pro ukončení a předání díla, nemohl se ocitnout v prodlení s předáním díla a žalovanému nemohlo vzniknout právo na smluvní pokutu. Již z toho důvodu (neexistence pohledávky) započtení nemohlo způsobit zánik žalované pohledávky (§ 544 a § 580 obč. zák.). Neopodstatněnou je proto v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. uplatněná námitka žalovaného proti právnímu závěru odvolacího soudu, že žalovaná pohledávka nezanikla započtením pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty, na niž mu měl vzniknout nárok v důsledku prodlení žalobce s předáním díla.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného proti měnícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalobce. Přestože žalobce ve svém dovolání uvádí, že jím napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, z jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, vyplývá, že žalobce použitou argumentací míří výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud - v jeho neprospěch - potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobní požadavek na doplacení ceny díla v rozsahu 79.015,50 Kč s úroky z prodlení. Ostatně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu v rozsahu 143.545,- Kč s úroky z prodlení, by nebylo dovolání (subjektivně) přípustné. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 154).
Přípustnost dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu se v posuzovaném případě řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (v pořadí druhým rozhodnutím soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém předchozím rozhodnutí), podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Bezcenné jsou proto námitky žalobce, že montáž parapetů byla provedena řádně a v souladu s požadavky žalovaného, který tyto práce převzal a zaplatil za ně, že žalovaný neuplatnil včas právo z odpovědnosti za vady díla spočívající v montáži parapetů a že jejich prolomení a zohýbání bylo způsobeno nevhodným zacházením. Tyto výhrady totiž vystihují nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Totéž platí i pro výtky k závěrům znalce vyjádřeným ve znaleckém posudku.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241 a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že má nárok na doplatek ceny díla snížený o přiměřenou slevu z ceny díla. K posouzení této otázky dovolací soud shledal rozsudek odvolacího soudu z dále uvedených důvodů zásadně právně významným a dovolání přípustným (§ 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního úkonu předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.
Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Odvolací soud konstatoval, že žalovaný v průběhu řízení opakovaně uplatnil (naposledy v podání ze dne 1. 12. 2008) nárok na slevu z ceny díla ve výši 173.817,70 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v podání ze dne 27. 11. 2007 sdělil, že v případě odstranitelných vad bude požadovat jejich bezplatné odstranění a u neodstranitelných přiměřenou slevu z ceny díla. Dále uvedl, že jako obranu proti žalované pohledávce uplatňuje započtení svých pohledávek z titulu slevy z ceny díla a smluvní pokuty, aniž je však jakkoli specifikoval. V podání ze dne 1. 12. 2008 (závěrečném návrhu) žalovaný v rámci své obrany namítl započtení své pohledávky - smluvní pokuty ve výši 231,90 Kč denně za období od 16. 8. 2005 do 1. 12. 2008 na žalovanou pohledávku. K tvrzeným vadám díla, konkrétně provedení parapetů a omítky, vyjádřil názor, že má nárok na jejich bezplatné odstranění ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák. Nebudou-li tyto vady odstraněny, není dílo provedeno řádně a žalobci nevznikl nárok na zaplacení doplatku ceny díla. Dále sdělil: Pouze pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nároky žalovaného z těchto shora uvedených vad lze kompenzovat poskytnutím slevy i proti vůli žalovaného , vyčísluje slevu minimálně částkou 110.626,- Kč včetně DPH. Vadu termofasády, spočívající v její nerovnosti, považuje za neodstranitelnou, za přiměřenou slevu z ceny díla považuje částku 63.191,70 Kč včetně DPH. Závěrem uvedl: Vedle nároku na slevu z ceny díla vznáší jako svou obranu kompenzační námitku nárok na smluvní pokutu . Závěrečný návrh žalovaného byl žalobci doručen při jednání před soudem prvního stupně dne 9. 1. 2009.
Započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek věřitele a dlužníka. K základním předpokladům zániku závazků tímto způsobem patří právní úkon směřující k započtení; závazky nezanikají automaticky, jakmile se pohledávky setkají, ale teprve - pomineme-li dohodu o započtení - na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníku. Formu jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení pohledávky občanský zákoník nepředepisuje, ovšem z jeho obsahu (byť ústního) musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce druhého účastníka. Žalovaný může započíst jak judikátní pohledávku, tak i pohledávku, o níž dosud probíhá jiné řízení, jakož i pohledávku, kterou žalobce (dlužník) co do základu popírá. Kompenzační projev může nositel vzájemné pohledávky (žalovaný) učinit před zahájením řízení nebo až po podání žaloby, tedy v době, kdy probíhá občanské soudní řízení. V průběhu řízení lze právní úkon směřující k započtení provést přímo vůči žalobci nebo podáním, ústně při jednání či jiném soudním roku vůči soudu s tím, že jeho účinnost nastane, jakmile se žalobce o něm v řízení dozví (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Započtení své pohledávky proti pohledávce uplatněné žalobou, které bylo učiněno mimo řízení, se však žalovaný musí v jeho průběhu dovolat. Ustanovení § 98 o. s. ř. představuje procesní provedení hmotněprávní úpravy zániku vzájemných pohledávek jejich započtením, a to za podmínek blíže specifikovaných hmotným právem. V důsledku této úpravy má námitka započtení povahu vzájemné žaloby, jestliže žalovaný navrhuje, aby bylo přisouzeno plnění nad částku uplatněnou žalobou, anebo je procesní obranou, namítá-li zánik závazku do výše částky uplatněné žalobou.
Jestliže objednatel účinně uplatnil právo na přiměřenou slevu z ceny díla, resp. z ceny opravy nebo úpravy věci (§ 648 odst. 2, § 649, § 655 odst. 1 obč. zák.), je jeho pohledávka vůči zhotoviteli (obecně) započitatelná proti pohledávce, kterou má vůči němu zhotovitel z důvodu zaplacení ceny díla, resp. ceny za opravu nebo úpravu věci (§ 631, § 652 odst. 1 obč. zák.). V průběhu řízení, ve kterém se zhotovitel (žalobce) domáhá po objednateli (žalovaném) splnění povinnosti zaplatit cenu, se žalovaný může dovolat již (dříve) učiněného započtení, popřípadě způsoby shora uvedenými namítnout započtení, tj. učinit hmotněprávní kompenzační úkon. Protože, jak již bylo řečeno, zánik pohledávek nenastává automaticky tím, že se setkají, je (platný) právní úkon nezbytným předpokladem zániku závazku započtením.
Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalovaný opakovaně v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnil nárok na slevu z ceny díla ; jinými slovy řečeno (a odvolacím soudem zřejmě míněno), že v řízení učinil vůči žalobci, popř. soudu prvního stupně právní úkon směřující k započtení tvrzené pohledávky z titulu slevy z ceny proti žalované pohledávce, který by při splnění ostatních zákonných předpokladů způsobil zánik započtených pohledávek v rozsahu, v jakém se v okamžiku střetu kryjí. Za takové projevy nelze považovat jeho podání ze dne 27. 11. 2007, neboť v něm není nijak specifikována peněžní částka představující pohledávku z titulu slevy z ceny, započtení pohledávky z titulu slevy za vady parapetů a omítky nenamítl ani v závěrečném návrhu ze dne 1. 12. 2008. V něm naopak zdůraznil, že požaduje bezplatné odstranění těchto vad, a výši slevy vyčíslil jen pro případ, kdy by soud - proti jeho vůli - kompenzoval vady poskytnutím slevy. O uplatnění kompenzační námitky slevy z ceny je možno uvažovat jen v případě tvrzené vady fasády spočívající v její nerovnosti, avšak soudy uzavřely, že předmětem díla nebylo odstranění nerovností stěn domu a že tedy nerovnosti zateplovacího systému nejsou vadou díla; započtení neexistující pohledávky nevede k zániku žalované pohledávky (jak již bylo vyjádřeno v případě zápočtu smluvní pokuty). Protože nebylo prokázáno ani to, že právní úkon směřující k započtení pohledávky z titulu slevy z ceny učinil žalovaný mimo řízení, nelze dovodit, že žalovaný se bránil proti žalobě kompenzačním projevem (pokud jde o uvedené pohledávky). Jelikož žalovaný nezapočetl tvrzenou pohledávku z titulu slevy z ceny proti pohledávce uplatněné žalobcem, nemohl odvolací soud - logicky vzato - jeho obranu zohlednit.
Dovolací soud proto dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu (včetně akcesorických nákladových výroků) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože mezi zrušené akcesorické výroky patří i výrok V. rozsudku odvolacího soudu, proti němuž žalobce ve svém dovolání výslovně brojí, bylo nadbytečné dovolání proti tomuto výroku pro nepřípustnost odmítnout.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem ve spojení s § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2013

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu