33 Cdo 3773/2009
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 3773/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, kpt. Jaroše 19, proti žalované KEVOS, spol. s r. o. se sídlem v Kožichovicích, Žďárského 186, identifikační číslo 60726067, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 16/22, o zaplacení 450.578,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 105/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 4. března 2009, č. j. 54 Co 231/2008-197, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně-pobočka v Jihlavě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 29. května 2008, č. j. 7 C 105/2004-158, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 450.578,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; přestože předchozí rozsudek ze dne 19. prosince 2006, č. j. 7 C 105/2004-114 (ve spojení s opravným usnesením ze dne 15. března 2007, č. j. 7 C 105/2004-126), byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2007, č. j. 12 Co 371/2007-134, zrušen, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. května 2008, č. j. 7 C 105/2004-158, shodně jako v původním rozsudku.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bez významu je tudíž výhrada žalobce vůči závěru odvolacího soudu, že sporná částka (15.115 EUR přepočtených na Kč) byla splátkou půjčky určenou F. V., přičemž podle jeho příkazu ji žalobce složil na bankovní účet žalované. Dovolatel není srozuměn s tím, že neprokázal, že uvedená suma byla splátkou podle neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti KEVOS servis spol. s r. o. V jeho prospěch svědčí řada dalších důkazů ( ) potvrzujících skutková tvrzení dovolatele . Odvolacímu soudu současně vytýká, že nepřihlédl dokonce ani k úplnému rozsahu skutkových tvrzení dovolatele detailně definujících vznik a obsah výše zmíněné dohody mezi dovolatelem a F. V. ( ) přičemž částí skutkových tvrzení ( ) se tedy soud 2. stupně vůbec nezabýval . Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud stejně jako před ním soud prvního stupně nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že žaloba je důvodná. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než jeho dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2011

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu