33 Cdo 3750/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2012
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 3750/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. P. , a b) M. P. , obou zastoupených Mgr. Ivou Derychovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2, proti žalované P. B. , zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 179/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2011, č. j. 72 Co 233/2011-137, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.620,- Kč k rukám Mgr. Ivy Derychové, advokátky se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 19. ledna 2011, č. j. 20 C 179/2010-99, zrušil rozhodčí nález ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. R 042/2009, vydaný rozhodcem JUDr. J. H. současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2011, č. j. 72 Co 233/2011-137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že v daném případě nebyl důvod k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 216/1994 Sb.). Prosazuje názor, že i v případě, že by rozhodčí doložka byla neplatná, mělo být respektováno ustanovení § 33 zákona č. 216/1994 Sb. a žaloba měla být zamítnuta proto, že žalobci v rozhodčím řízení neplatnost rozhodčí doložky skutkově vymezili odlišně od toho, jak ji uplatnili v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Otázkou (ne)platnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud naposledy zabýval ve skutkově zcela obdobné věci; v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva (absolutně) neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí - s ohledem na to, že je zároveň stanovena ve veřejném (obecném) zájmu - přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Již proto nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou zpochybněného právního závěru zásadně významné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 3.250,- Kč (§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 770,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. března 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu