33 Cdo 3689/2010
Datum rozhodnutí: 26.04.2012
Dotčené předpisy: § 101 obč. zák., § 149 odst. 1 obč. zák., § 150 odst. 4 obč. zák., § 705 odst. 2 obč. zák., § 707 odst. 2 obč. zák., § 460 obč. zák.




33 Cdo 3689/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. B. , zastoupeného JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, proti žalované E. B. , zastoupené JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě Mariánských Horách, Prostorná 4, o zaplacení 284.200,-Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 285/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co 303/2009-74, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co 303/2009-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 284.200,-Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tato částka představuje pohledávku jeho zesnulého otce za žalovanou z titulu nevypořádaných členských práv a povinností k družstevnímu bytu, která mu byla potvrzena usnesením o dodatečném nabytí dědictví.
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. června 2009, č. j. 80 C 285/2008-39, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co 303/2009-74, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 284.200,-Kč s 10,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, s 9,25% úrokem z prodlení od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s 8,5% úrokem z prodlení od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s 8% úrokem z prodlení od 1. 1. 2010 do 28. 1. 2010 a s úrokem z prodlení od 29. 1. 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů k 1. dni každého pololetí (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Soudy obou stupňů shodně vycházely ze zjištění, že žalovaná a otec žalobce J. B. st. se stali za trvání jejich manželství společnými členy Stavebního bytového družstva Hlubina se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Rudná 1131/70, a společnými nájemci družstevního bytu č. 3 v domě čp. 2535/73 v O. (dále jen předmětný byt , popř. byt ). Manželství otce žalobce a žalované bylo rozvedeno; rozsudek o rozvodu nabyl právní moci 7. 8. 1998. Protože jejich zaniklé společné jmění manželů (dále jen SJM ) nebylo po rozvodu vypořádáno ani dohodou, ani rozhodnutím soudu, podala žalovaná dne 11. 4. 2001 žalobu, jíž se domáhala jeho vypořádání. Otec žalobce v průběhu řízení o vypořádání SJM zemřel (dne 2. 4. 2004) a do řízení vstoupil na jeho místo žalobce, který souhlasil se zpětvzetím žaloby žalovanou; řízení o vypořádání SJM bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Ostravě, které nabylo právní moc dne 14. 9. 2007. Předmětný byt obývali po smrti J. B. st. žalobce se svou manželkou, a to na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu uzavřené dne 28. 11. 1996, kterou otec žalobce s žalobcem uzavřel bez vědomí žalované. Rozsudkem ze dne 23. 2. 2006, č. j. 5 Cmo 343/2005-62, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2006, Vrchní soud v Olomouci změnil (žalobu zamítající) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2002, č. j. 26 Cm 311/2001-13, tak, že určil, že smlouva o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu uzavřená mezi otcem žalobce a žalobcem je (absolutně) neplatná. Okresní soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 22. 1. 2007, č. j. 25 C 34/2003-125, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2007, žalobci a jeho manželce uložil povinnost předmětný byt vyklidit a předat žalované; dospěl k závěru, že žalovaná se smrtí svého bývalého manžela (otce žalobce) stala ve smyslu ustanovení § 707 odst. 2 obč. zák. výlučnou členkou bytového družstva a výlučnou nájemkyní předmětného bytu, neboť i po rozvodu manželství zůstali společnými členy bytového družstva a společnými nájemci předmětného bytu. V návaznosti na tato soudní rozhodnutí žalobce požádal, aby nevypořádaná členská práva a povinností k předmětnému družstevnímu bytu byla dodatečně projednána v dědickém řízení. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 99 D 2769/2007, potvrdil, že žalobce je dědicem pohledávky J. B. st. za žalovanou z titulu nevypořádaných členských práv a povinností k předmětnému družstevnímu bytu, přičemž hodnotu této pohledávky určil částkou 284.200,-Kč. Žalobce žalovanou dne 11. 6. 2008 vyzval k zaplacení 284.200,-Kč a po marném uplynutí lhůty k plnění podal dne 16. 7. 2008 žalobu.
Při rozhodování dané věci soudy obou stupňů převzaly právní závěry, které soudy učinily v předchozích řízeních ohledně neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu uzavřené mezi J. B. st. (otcem žalobce) a žalobcem a ohledně zániku společného členství žalované a J. B. st. v bytovém družstvu a jejich společném nájmu předmětného bytu, a na podkladě vlastních zjištění se zabývaly v prvé řadě námitkou promlčení práva žalobce, kterou vznesla žalovaná, prosazujíc názor, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodný den následující po dni úmrtí J. B. st.
Soud prvního stupně za počátek běhu tříleté promlčecí doby stanovil den, kdy nastala právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák. Dovodil, že vzhledem k tomu, že do tří let od právní moci rozvodu (tj. k 7. 8. 1998) nedošlo k vypořádání SJM žalované a jejího bývalého manžela, a tedy ani jejich majetkových práv v bytovém družstvu, nastala dne 7. 8. 2001 právní fikce, podle níž se tato práva (jako ostatní majetková práva a pohledávky) stala podílovým spoluvlastnictvím rozvedených manželů, které mělo být vypořádáno podle § 149 odst. 4 obč. zák. Vypořádání podílového spoluvlastnictví je majetkovým právem jednoho z manželů vůči druhému, které musí být u soudu uplatněno v obecné tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.) počínaje dnem, kdy nastaly účinky právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák. Žalobce, jako nástupce zemřelého otce, měl svůj nárok na vypořádání zděděného majetkového práva v podílovém spoluvlastnictví v této lhůtě (tj. do 7. 8. 2004) uplatnit u soudu, což neučinil, a jeho právo na vypořádání majetkových práv v bytovém družstvu je proto promlčeno. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobce, že svůj nárok nemohl uplatnit dříve, než soudy rozhodly o neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností k předmětnému bytu uzavřené mezi ním a otcem. Konstatoval, že probíhající řízení nemohlo bránit žalobci, aby po žalované požadoval zaplacení pohledávky, kterou vůči ní měl jeho otec z titulu vypořádání členského podílu, a jíž po otci zdědil. Stejně tak neshledal důvodnou námitku žalobce, že došlo ke stavení běhu promlčecí doby k 11. 4. 2001, kdy žalovaná podala žalobu na vypořádání SJM; protože žalovaná vzala žalobu o vypořádání SJM zpět, běžela promlčecí doba po celou dobu takového řízení.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že se počátek běhu promlčecí doby váže na vznik právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák., avšak za rozhodný označil den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení o vypořádání SJM, k němuž došlo po smrti otce žalobce v důsledku zpětvzetí žaloby žalovanou. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za podstatné, že žalovaná podala žalobu o vypořádání SJM dne 11. 4. 2001, tj. před uplynutím tříleté lhůty podle § 150 odst. 4 obč. zák. (tato lhůta uplynula 7. 8. 2001) a právní fikce podle tohoto ustanovení nemohla tudíž k 7. 8. 2001 vůbec nastat. Po smrti J. B. st. (bývalého manžela žalované a otce žalobce) vzala žalovaná v pozici žalobkyně žalobu o vypořádání SJM se souhlasem žalobce (v pozici právního nástupce žalovaného) zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno 14. 9. 2007; k tomuto dni nastala podle úvahy odvolacího soudu právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák.; žalovaná se stala ve smyslu ustanovení § 707 odst. 2 obč. zák. výlučnou členkou bytového družstva a nájemkyní bytu. Podíl J. B. st. na majetkové hodnotě členských práv a povinností k předmětnému bytu, který na něj připadl v důsledku právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák., se jeho smrtí stal předmětem dědictví. Vzhledem k tomu, že právní fikce nastala až k 14. 9. 2007, mohl se žalobce nároku na zaplacení podílu na majetkové hodnotě členských práv poprvé domáhat 15. 7. 2007, a to i přesto, že neznal jeho výši; postačovalo, že znal všechny skutečnosti významné pro jeho uplatnění. Odvolací soud proto uzavřel, že k promlčení práva právo žalobce nedošlo. Námitce žalované, že promlčecí doba běžela ode dne úmrtí J. B. st., odvolací soud nepřisvědčil s odůvodněním, že vzhledem k probíhajícímu řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu uzavřené mezi J. B. st. a žalobcem nebylo ke dni úmrtí J. B. st. zřejmé, zda vůbec bude mít žalobce za žalovanou pohledávku z titulu dědictví, a promlčecí doba proto dříve běžet ani nemohla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), zpochybnila závěr odvolacího soudu, že právo žalobce na zaplacení žalované částky není promlčeno, neboť promlčecí doba začala běžet od právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení o vypořádání SJM (tj. od 14. 9. 2007), kdy nastala právní fikce podle § 150 odst. 4 o. s. ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že promlčecí doba k uplatnění tohoto práva uplynula 2. 4. 2007. Nadto má za to, že žalobce, který vstoupil po úmrtí svého otce jako jeho právní nástupce do řízení o vypořádání SJM, si musel být vědom právních důsledků svého souhlasu se zpětvzetím žaloby o vypořádání SJM. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalovaná spatřuje ve způsobu, jakým byla soudy určena hodnota podílu J. B. st. na členských právech a povinnostech k předmětnému bytu; majetkové právo totiž nebylo oceněno ke dni úmrtí J. B. st. V této souvislosti žalovaná připomíná, že nebyla účastnicí dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 2769/2007 a neměla tudíž možnost se k tržní hodnotě členských práv a povinností vyjádřit. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovanou) za splnění podmínek uvedených v § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vytýká žalovaná odvolacímu soudu nesprávnost právního závěru, že právo žalobce na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu není promlčeno.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle § 149 odst. 1 obč. zák. zaniká společné jmění manželů zánikem manželství.
Podle § 150 odst. 4 obč. zák. platí, že nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, jsou ostatní movité věci a nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
Podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., nedohodnou-li se rozvedení manželé, rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení společného nájmu družstevního bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Podle § 707 odst. 2 obč. zák. zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem družstevního bytu manžely a bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl.
Podle § 460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.
K otázce společného členství v bytovém družstvu a vypořádání SJM se Nejvyšší soud vyjádřil již v řadě svých rozhodnutí (srovnej například rozsudky ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99, ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 334, ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2380/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 6283, ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4994/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 5384/2007), v nichž krom obecného závěru, že společný nájem bytu ani členství v družstvu nezanikají jako SJM zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.), ale teprve na základě jiné právní skutečnosti (§ 705 odst. 2 obč. zák.), přijal a odůvodnil závěr, že rozvedenému manželovi vzniká pohledávka za manželem, kterému společná členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu připadla, již při vzniku jiné právní skutečnosti rozhodné pro zrušení společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu k družstevnímu bytu, a nikoliv teprve na základě vypořádání jejich SJM. Z výše uvedeného vyplývá, že o vypořádání hodnoty členského podílu lze rozhodnout teprve po zrušení práva společného nájmu bytu a společného členství manželů v družstvu (§ 705 odst. 2 obč. zák.). Do té doby totiž toto právo trvá jako společné a není ani zjevné, kdo se stane výlučným nájemcem a tedy ani nelze stanovit, komu přísluší náhrada za pozbyté společné právo. Na rozdíl od SJM, které zaniká k okamžiku zániku manželství, zaniká společný nájem družstevního bytu a společné členství rozvedených manželů v družstvu až na základě dohody bývalých manželů nebo rozhodnutím soudu (nejde-li o případ uvedený v první větě § 705 odst. 2 obč. zák.). Do doby zániku společného nájmu a společného členství v družstvu nelze vypořádání ohledně hodnoty práv a povinností spojených s užíváním bytu provést a proto společný nájem bytu ani členství v bytovém družstvu nemohou být součástí vypořádání SJM.
V dané věci nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by společný nájem družstevního bytu a společné členství žalované a J. B. st. v bytovém družstvu do doby podání žaloby o vypořádání SJM zanikly (ať již dohodou nebo rozhodnutím soudu); naopak ze zjištění vyplývá, že žalovaná podala dne 11. 4. 2001 návrh na vypořádání SJM v přesvědčení, že soud současně se zaniklým SJM, jehož vypořádání se domáhala, vypořádá i trvající společný nájem družstevního bytu a společné členství v bytovém družstvu. Za této situace ovšem nebylo možné hodnotu členského podílu v bytovém družstvu do vypořádání SJM zahrnout a samotné řízení o vypořádání SJM tak bylo pro posouzení promlčení práva žalobce na zaplacení žalované částky irelevantní, neboť pohledávka za žalovanou z titulu vypořádacího podílu v bytovém družstvu, kterou žalobce v průběhu řízení o vypořádání SJM v důsledku smrti svého otce nabyl, do SJM nepatřila. Nebyla-li (ani nemohla-li být) hodnota členského podílu součástí řízení o vypořádání SJM, neobstojí závěr odvolacího soudu, že počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva žalobce z titulu zděděné pohledávky z nevypořádaných členských práv a povinností k družstevnímu bytu, je vázán na právní moc rozhodnutí soudu o vypořádání SJM (tj. usnesení o zastavení tohoto řízení ze dne 14. 9. 2007), neboť tehdy nastala právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák. Vzhledem k tomu, že po rozvodu žalované s J. B. st. (7. 8. 1998) nedošlo ke zrušení jejich společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu družstevního bytu na základě dohody ani rozhodnutím soudu, trvaly společný nájem a společné členství (§ 705 odst. 2 obč. zák.) až do okamžiku smrti J. B. st. Jeho smrtí dne 2. 4. 2004 nastaly dvě právní skutečnosti rozhodné pro vznik práva, které žalobce uplatnil předmětnou žalobou. Zaniklo společné členství žalované a J. B. st. v bytovém družstvu a jejich společný nájem družstevního bytu, přičemž žalovaná se podle § 707 odst. 2 obč. zák. stala jediným členem družstva a jedinou nájemkyní družstevního bytu s povinností vypořádat hodnotu členských práv a povinností, resp. vyplatit podíl na majetkovém právu připadající na J. B. st. (jak už bylo uvedeno výše, pohledávka manžela na vypořádací podíl vzniká právní skutečností mající za následek zrušení nebo zánik společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu družstevního bytu), a žalobce nabyl dědictví po svém otci (§ 460 obč. zák.); protože v okamžiku smrti J. B. st. se žalovaná stala výlučnou členkou bytového družstva a jedinou nájemkyní družstevního bytu ze zákona, bylo postaveno najisto, že by vypořádací podíl připadl J. B. st. Vypořádací podíl připadající na J. B. st., resp. pohledávka za žalovanou z titulu vypořádacího podílu se stala předmětem dědictví. Nabyl-li žalobce právo na vypořádací podíl (tj. pohledávku za žalovanou) v okamžiku smrti svého otce, mohl ho vůči žalované uplatnit v obecné tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.) počínaje 3. 4. 2004. Usnesení soudu o dodatečném projednání a nabytí dědictví ze dne 29. 5. 2008 nemohlo být právním titulem k vymáhání nároku z titulu dědictví, neboť pouze deklarovalo existenci práv a povinností, pro jejichž vznik byl rozhodný den smrti zůstavitele J. B. st.; takto deklarované právo na vypořádací podíl již bylo v době vydání tohoto rozhodnutí promlčeno (žalovaná nebyla účastnicí dědického řízení a nemohla v něm námitku promlčení uplatnit). Významné z hlediska promlčení práva žalobce nebylo ani řízení o určení neplatnosti smlouvy uzavřené dne 28. 11. 1996, jíž otec žalobce na žalobce bez souhlasu a vědomí žalované převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu. Podání určovací žaloby netvoří překážku litispendence a pravomocné rozhodnutí o žalobě o určení netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu o plnění, i když je založena na stejném právním vztahu nebo právu. Ve věcech občanskoprávních vztahů se podáním určovací žaloby nestaví běh promlčecí doby.
Nezbývá než uzavřít, že žalované se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že k promlčení práva žalobce na zaplacení žalované částky nedošlo, a dovolacímu soudu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Dovolací námitkou, jíž žalovaná odvolacímu vytýká vady řízení (kritizuje, že nebylo provedeno dokazování ke zjištění hodnoty vypořádacího podílu na členských právech a povinnostech k družstevnímu bytu), se s ohledem na důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, již nezabýval.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu