33 Cdo 3624/2014
Datum rozhodnutí: 24.09.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 131.11 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3624/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo: 013 12 774, proti žalované L. B., o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 19/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. května 2014, č. j. 22 Co 139/2014-331, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 24. ledna 2014, č. j. 9 C 19/2009-282, zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 E 2/2013 a 10 C 10/2014 (výrok I.), připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem podáním doručeným Okresnímu soudu ve Svitavách dne 5. 11. 2013 (výrok II.), uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu blíže specifikovaného znění (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 14. května 2014, č. j. 22 Co 139/2014-331, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma jeho odvoláním nenapadeného výroku II., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně k otázce přípustnosti dovolání uvádí pouze to, že je přípustné z důvodů uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., jehož znění cituje.
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena , musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Ani takový údaj žalobkyně v dovolání neuvádí.
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Rovněž tento údaj v dovolání chybí.
Konečně dovolání postrádá i údaj o tom, která právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobkyně v dovolání (posuzováno z obsahového hlediska) nedostála.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu