33 Cdo 3594/2012
Datum rozhodnutí: 30.05.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 3594/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně AUTO HRUBÝ s.r.o., se sídlem ve Vysoké Peci, Jirkovská 231, zastoupené JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní 349/2, proti žalovanému L. P. , zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 619/46, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 231/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2012, č.j. 11 Co 621/2011-107, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 7. 2011, č.j. 23 C 231/2005-78, kterým Okresní soud v Chomutově zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále též jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že není dán důvod pro povolení obnovy podle § 228 o.s.ř., neboť mohl skutečnosti uvedené v žalobě na obnovu uplatnit v odvolacím řízení, což platí jak o tvrzení, že se v době doručení předvolání k jednání, při němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, v místě svého bydliště nezdržoval, tak o otázce, zda ze skutkových tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotně právní stránce, jakož i o námitce nedostatku právního posouzení této otázky v rozsudku pro zmeškání. Stejně tak mohl žalovaný podle odvolacího soudu v odvolání namítat výhrady proti doručení rozsudku pro zmeškání, které mohl uplatnit i v návrhu na určení neúčinnosti doručení, v jehož podání mu poté, co mu byl rozsudek skutečně předán, nic nebránilo.
Uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který např. v usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 145/2006, ve vztahu k žalobě na obnovu řízení, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, uzavřel, že podmínkou pro podání žaloby na obnovu řízení sice není vyčerpání všech řádných opravných prostředků v původním řízení, nicméně na odvolací řízení je třeba hledět jako na součást původního řízení. Jsou-li tu tedy skutečnosti, které byly účastníku řízení známy již ve lhůtě stanovené pro podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze je úspěšně použít coby předpoklady pro povolení obnovy řízení; takové skutečnosti totiž účastník mohl uplatnit již v řízení původním, tedy v odvolání. Mezi takové skutečnosti patří bezpochyby i ta, že se účastník řízení v době doručování předvolání k jednání, při němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, v místě svého bydliště nezdržoval.
Namítá-li žalovaný, že se o existenci samotné lhůty pro odvolání dozvěděl až po jejím uplynutí v době, kdy již byl nucen čelit pravomocnému rozsudku pro zmeškání (neboť ani v době jeho doručování se v místě bydliště nezdržoval), pak je třeba - ve shodě s odvolacím soudem - uvést, že mohl uvedenou skutečnost (že se v místě bydliště v době doručování rozsudku nezdržoval) uplatnit jednak ve včasném návrhu na určení neúčinnosti doručení rozsudku (který je možné podat do patnácti dnů od dne, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, srov. § 50d odst. 1 o.s.ř.), kdy by se v případě vyhovění návrhu počátek běhu odvolací lhůty proti rozsudku odvíjel ode dne právní moci rozhodnutí o neúčinnosti jeho doručení (§ 50d odst. 5 o.s.ř.), z něhož je odvolací soud povinen vycházet, jednak - aniž by byl povinen podat návrh na určení neúčinnosti doručení - v odvolání, neboť odvolací soud je oprávněn otázku řádného a účinného doručení odvoláním napadeného rozhodnutí - nebylo-li již o tom, že doručení je neúčinné, rozhodnuto odesílajícím soudem podle § 50d odst. 1 o.s.ř. - posoudit sám. Jinými slovy, neobstojí úvaha dovolatele, že lhůta pro podání odvolání proti rozsudku, s nímž se seznámil až 5. 1. 2011, nutně skončila již uplynutím patnáctidenní (odvolací) lhůty počítané od dřívějšího náhradního doručení rozsudku.
Dovolateli je třeba přisvědčit, že odvolací soud poněkud nepřiléhavě v odůvodnění svého usnesení uvedl, že žaloba na obnovu řízení slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor, ve kterém nebyl skutkový stav zjištěn úplně nebo správně; z obsahu celého odůvodnění je však zřejmé, že odvolací soud nepochybně vycházel z toho, že se uplatněný důvod obnovy musí vztahovat na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro zmeškání vydán. Námitka, že odvolací soud nečiní rozdíl mezi obnovami řízení rozhodnutých (běžným) rozsudkem a rozsudkem pro zmeškání, proto není opodstatněná.
Výhradou, že odvolací soud ani soud prvního stupně se nevypořádaly s jeho námitkou, jíž poukázal na rozpory v žalobním návrhu, s tím, že se jedná o další chybějící předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání, uplatnil žalovaný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k němuž se při zvažování přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o.s.ř.) nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.). Ostatně odvolací soud k této námitce v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že se také jedná o okolnost, kterou mohl žalovaný uplatnit v odvolání.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu