33 Cdo 3542/2010
Datum rozhodnutí: 29.05.2012
Dotčené předpisy: § 213 odst. 2 o. s. ř.




33 Cdo 3542/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. N. , zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti žalované Katedo a. s. se sídlem v Liberci, Ve Slatinách 1, identifikační číslo 251 06 104, zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613, o bezplatné odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 580/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, č. j. 58 Co 448/2009-98, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2009, č. j. 58 Co 448/2009-98 se v části, jíž byl změněn výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. června 2009, č. j. 15 C 580/2007-65, tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalované řádně a bezplatně odstranit vadu bytové jednotky č. 485/12 v domě čp. 485 na pozemku p. č. 214/146, k. ú. Ú. u P., obec P., spočívající v poškození plovoucí laminátové podlahy, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Žalobkyně se domáhala odstranění v žalobě specifikovaných vad bytové jednotky č. 12 nacházející se v domě č. p. 485 na pozemku parc. č. 214/146, vše v katastrálním území Ú. u P., kterou nabyla na základě smlouvy o převodu vlastnictví k jednotce a spoluvlastnického podílu k této bytové jednotce uzavřené dne 27. 1. 2004 se žalovanou jako prodejcem. Dále požadovala přiznat slevu z kupní ceny ve výši 6.746,-Kč a náhradu nutných nákladů, které vynaložila v částce 14.665,-Kč při uplatnění práva z odpovědnosti za vady. Žalobkyně uváděla, že vady bytové jednotky žalované včas vytkla a několikrát ji písemně vyzvala k jejich odstranění, k čemuž jí poskytla přiměřenou lhůtu a součinnost. Žalovaná však předmětné vady ani v dodatečně poskytnuté lhůtě neodstranila.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, č. j. 58 Co 488/2009-98, mimo jiné změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. června 2009, č. j. 15 C 580/2007-65 v části, jíž bylo žalované uloženo odstranit zde specifikované vady tak, že žalobu na uložení povinnosti žalované, aby řádně a bezplatně odstranila vadu bytové jednotky č. 12 nacházející se v domě č. p. 485 na pozemku parc. č. 214/146, vše v katastrálním území Ú. u P., spočívající v poškození plovoucí laminátové podlahy vyznačujícím se netěsnými spárami, vystupujícími styky sousedních lamel a rozpraskanými styčnými hranami lamel v obývacím pokoji situovaném v levé části bytové jednotky směrem od vstupních dvěří o výměře 21,48 m2 a ve dvou ložnicích situovaných v pravé části bytové jednotky směrem od vstupních dveří o výměrách 13,07 m2 a 13,68 m2, zamítl.
Soud prvního stupně vyšel ohledně tvrzené vady plovoucích laminátových podlah z listinného důkazu (znaleckého posudku, vypracovaného podle zadání žalobkyně soudním znalcem v oboru stavebnictví Ing. J. K.), ze znaleckého posudku, vypracovaného soudem ustanoveným znalcem v oboru stavebnictví doc. Ing. Z. T., CSc., a z jeho výslechu. Vzal za prokázané, že laminátové podlahy vykazují funkční i estetické vady spočívající v šířce spár a výškových rozdílech mezi jednotlivými prvky, které několikanásobně překračují rozměrovou toleranci stanovenou příslušnou normou ČSN; příčinou těchto vad je dlouhodobé působení nadměrné vlhkosti. Ačkoli se v řízení nepodařilo zjistit, kdy byly podlahy položeny (zda v dostatečném odstupu od zhotovení spodních vrstev podlahy) a zda bylo před jejich položením provedeno měření vlhkosti podloží, uzavřel, že laminátové podlahy neodpovídají předepsaným ani obvyklým požadavkům na tento typ podlah v obytných místnostech a představují odstranitelnou vadu bytové jednotky. Nepřisvědčil obraně žalované, že vada podlah vznikla v důsledku toho, že žalobkyně nedodržela záruční podmínky a bytovou jednotku v době po převzetí dostatečně nevětrala.
Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro změnu rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav věci . Konstatoval, že soud prvního stupně jednotlivým důkazům nevěnoval dostatečnou pozornost, resp. jejich obsahy nesprávně pochopil a vyložil . Má za to, že z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyni se nepodařilo prokázat splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za vady. Odvolací soud přehodnotil zjištění, které učinil soud prvního stupně ze znaleckého posudku doc. Ing. T., CSc. tak, že údaje, které z tohoto znaleckého posudku vyplývají, žalovanou z odpovědnosti za vady díla spočívající v poškození laminátových podlah zcela vyviňují. Ze znaleckého posudku a z listin vzal - na rozdíl od soudu prvního stupně - za prokázané, že vady laminátových podlah jsou důsledkem jejich nesprávného ošetřování a užívání. Z obsahu vzájemné korespondence účastníků a z toho, jak žalobkyně stanovila termíny oprav, dovodil, že byt nebyl obýván soustavně a že žalobkyně nezajistila, aby byl po dobu prvních šesti měsíců po převzetí dostatečné větrán; porušila tak instrukce uvedené v předávacím protokolu, který vlastnoručně podepsala, i garanční podmínky a zapříčinila, že došlo k dlouhodobému působení nadměrné vlhkosti. Tento svůj závěr podpořil odvolací soud zjištěním, že žalobkyně vadu podlah uplatnila teprve šest týdnů po převzetí bytové jednotky a nikoliv hned při jejím předání, kterému předcházelo kolaudační řízení, při němž nebyly na laminátových podlahách shledány žádné vady.
Proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalované povinnost bezplatně odstranit vadu podlah, tak, že žalobu v tomto směru zamítl, podala žalobkyně dovolání. Namítá, že je řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a spočívá v tom, že odvolací soud dospěl k odlišnému skutkovému závěru ohledně původu vady plovoucích podlah a zavinění než soud prvního stupně, bez toho, že by postupoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř., tj. aniž zopakoval důkazy. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že vada podlah byla způsobena nadměrnou vlhkostí podkladu (potěru) laminátu, tedy zaviněním žalované, odvolací soud uzavřel, že tato vada vznikla nedůsledným větráním bytu, tedy jejím zaviněním. Takový závěr přitom nemá oporu v provedeném dokazování, neboť ve znaleckém posudku doc. Ing. T., CSc. se výslovně uvádí, že vada podlah vznikla v důsledku ošetřování a užívání po položení potěru a nikoliv po položení laminátové podlahy na potěr, jak dovodil odvolací soud. Žalobkyně připomíná, že v roce 2005 žalovaná vyměnila v celé bytové jednotce dlažbu právě z důvodu nedostatečné přilnavosti k potěru (stejný potěr se nachází i pod laminátovými podlahami), což nasvědčuje domněnce, že potěr nebyl připraven k položení dlažby a podlah. Oporu v provedeném dokazování nemá podle žalobkyně ani zjištění odvolacího soudu ohledně toho, jakým způsobem bytovou jednotku užívala a jakého poučení se jí od žalované dostalo (o nutnosti dostatečného větrání a udržování požadované vlhkosti bytu). Nesprávnou shledává žalobkyně úvahu odvolacího soudu, že tomu, že podlahy nebyly při předání bytu vadné (a vznikly později jejím zaviněním), nasvědčuje skutečnost, že je v té době nereklamovala. V této souvislosti připomíná, že záruka jí garantuje, že bytová jednotka bude mít obvyklé vlastnosti po celou dobu běhu záruční doby; vadu laminátových podlah uplatnila v záruční době, tedy v souladu se zákonem. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v měnící části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Závěry odvolacího soudu považuje za správné. Je přesvědčena, že odvolací soud nepochybil, jestliže nezopakoval provedené důkazy, neboť ani jejich zopakováním nebylo možno dospět k jinému skutkovému zjištění. Má za to, že ji znalecký posudek doc. Ing. T., CSc. zcela vyvinil z odpovědnosti za vady laminátových podlah, neboť z něj jednoznačně vyplývá, že příčinou vady je dlouhodobé působení nadměrné vlhkosti. Nevyplývá-li z něho, že vada souvisí s montáží laminátové podlahy na nedostatečně vyschlý potěr, nelze ani vyloučit, že byla způsobena nedostatečným větráním bytu po jeho předání.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř., tedy aniž zopakoval relevantní důkazy, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, popřípadě dokazování doplnil.
Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. může odvolací soud zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně a může opakovat dokazování nebo je i doplnit. Tato zásada však neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Již v rozsudku ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 1, pod označením C 61, Nejvyšší soud vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů. V opačném případě trpí řízení vadou podle § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v současném znění), tedy vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 213 o. s. ř. je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, je však nepřípustné, aby odvolací soud jinak hodnotil důkazy, které sám nezopakoval (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp.zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 372/2003, ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3966/2007, a ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1861/2009).
Shora uvedený postup odvolací soud v této věci nedodržel. Soud prvního stupně vzal z provedených důkazů za prokázané, že příčinou vady laminátových podlah je dlouhodobé působení nadměrné vlhkosti. Neuvěřil obrannému tvrzení žalované, že nadměrná vlhkost byla způsobena tím, že žalobkyně nedodržela její instrukce a záruční podmínky, podlahy neošetřovala v souladu s instrukcemi a byt v prvních měsících po předání řádně nevětrala a neudržovala v něm požadovanou vlhkost. Naopak ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem Doc. Ing. Z. T., CSc. a z výpovědi svědka J. N. dovodil, že nadměrnou vlhkost způsobilo to, že laminát byl žalovanou položen na dosud nevyschlý podkladový potěr. Uzavřel proto, že vadu zavinila žalovaná. Oproti tomu odvolací soud - aniž zopakoval důkazy, z nichž vycházel soud prvního stupně - uzavřel, že žalovaná se z odpovědnosti za vadu laminátových podlah vyvinila; přisvědčil její skutkové verzi ohledně příčiny vady podlah s odůvodněním, že údaje uvedené ve znaleckém posudku nepodporují tvrzení žalobkyně, že příčinou nadměrné vlhkosti podlah bylo jejich položení na dosud nevyschlý potěr a že korespondence účastníků naopak nasvědčuje tomu, že byt nebyl soustavně obýván a tudíž ani dostatečné větrán. Ačkoliv tedy odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, z jeho následujících úvah vyplývá, že své rozhodnutí na takto zjištěném stavu věci nezaložil, resp. že se od něho podstatným způsobem odchýlil. Protože vzal za prokázanou skutkovou verzi žalované, aniž zopakoval důkazy, o které opřel své skutkové závěry soud prvního stupně, postupoval v rozporu se zásadami přímosti a ústnosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno, a zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. byl tudíž žalobkyní uplatněn důvodně a dovolacímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit rozsudek odvolacího soudu v části, jíž změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, a podle odst. 3 věty první téhož ustanovení věc vrátit v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Za této situace pak považoval za předčasné zabývat se věcí z pohledu dovolacích námitek podřaditelných dovolacímu důvodu uvedenému § 241a odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. května 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu