33 Cdo 3523/2014
Datum rozhodnutí: 25.09.2014
Dotčené předpisy: § 205a o. s. ř., § 107a o. s. ř., § 1119a o. s. ř.



33 Cdo 3523/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Advokátní kancelář Jareš, Prokeš & partneři s.r.o. se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, identifikační číslo osoby 27 160 599, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, proti žalované N. S. , zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Škrobánkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 741/15, o zaplacení 134.796,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 32/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2014, č. j. 11 Co 76/2014-128, takto:
Dovolání se zamítá . O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. října 2013, č. j. 35 C 32/2012-73, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 134.796,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. dubna 2014, č. j. 11 Co 76/2014-128, zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení vstoupil na její místo L. R. Konstatoval, že žalobkyně podala návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v odvolacím řízení na základě skutečnosti, která nastala již v době před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně; přitom byla soudem prvního stupně poučena podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Uzavřel, že za dané situace nemůže k tvrzením zakládajícím převod práva na postupníka přihlížet, neboť odvolací řízení probíhá v režimu neúplné apelace a skutečnosti tvrzené v návrhu na procesní nástupnictví jsou tzv. nepřípustnou novotou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které je přípustné podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb. dále opět jen o. s. ř. ).
Prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, žalobkyně brojí proti závěru odvolacího soudu, že nemůže přihlížet ke tvrzením zakládajícím převod práva na postupníka, neboť je - ač řádně poučena - neuplatnila v řízení před soudem prvního stupně. Má za to, že byť smlouva o postoupení pohledávky nebyla odvolacím důvodem, respektive důvodem odvolání, odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byla smlouva mezi žalobkyní (postupitelkou) a L. R. (postupníkem), na jejímž základě byla postoupena práva k pohledávce, jež je předmětem řízení, uzavřena dne 18. 4. 2013. Dále z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla při jednání dne 14. 10. 2013 řádně poučena ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř., že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. K postoupení pohledávky, jejíž úhrada je předmětem řízení, došlo již za řízení před soudem prvního stupně, aniž by tato skutečnost byla žalobkyní do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně tvrzena (a prokazována).
Uvedenou problematikou se Nejvyšší soud zabýval opakovaně (srovnej např. usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, či usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1125/2014), přičemž dospěl k závěru, že při rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.), který byl učiněn teprve v průběhu odvolacího řízení, jež se řídí principem tzv. neúplné apelace, nemůže odvolací soud přihlížet ke skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.
Odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které se dovolací soud nemá důvod odchýlit ani v daném případě.
Irelevantní jsou námitky, jimiž žalobkyně brojí proti závěru odvolacího soudu, že zneužila institut procesního nástupnictví s cílem učinit možnou pohledávku protistrany na náhradu nákladů řízení nedobytnou. Na tomto závěru totiž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek napadené usnesení obstojí. Dovolací soud proto dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu