33 Cdo 3520/2011
Datum rozhodnutí: 26.10.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 229 odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 3520/2011-228

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. F., zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 1/65, proti žalované AUTO KOUT CENTRUM, spol. s.r.o. se sídlem Praha 9, Klenovská 102, zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem Praha 2, Vyšehradská 21, o zaplacení částky 580.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 221/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2011, č. j. 13 Co 534/2007-156, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Friče, advokáta se sídlem Praha 5, Štefánikova 1/65.
O d ů v o d n ě n í:


Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 29. června 2007, č. j. 9 C 221/2005-72, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 580.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě uložil žalobci povinnost vydat žalované osobní automobil Renault, modelové řady Megane II Kombi, verze Privilege-Lu, motor 1.9 dCi, VIN: VF1KMOGO629261674, RZ 2A9 5348 (výrok I.); současně rozhodl a nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2008, č. j. 13 Co 534/2007-97, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tento rozsudek Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudkem ze dne 26. října 2010, č. j. 33 Cdo 2281/2008-126, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 13. dubna 2011, č. j. 13 Co 534/2007-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tou úpravou výroku I., že platební povinnost žalované se stanoví oproti povinnosti žalobce vydat automobil, a že úroky z prodlení ve výši 8,75 % z jistiny je žalovaná povinna zaplatit žalobci od 2. 9. 2005 do 31. 12. 2005 , a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 13. dubna 2011, č. j. 13 Co 534/2007-156, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. června 2007, č. j. 9 C 221/2005-72, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen o. s. ř. ( srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 237/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2006, pod č. 20). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Ačkoli žalovaná v dovolání avizuje použití dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm.a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., z obsahového vylíčení dovolacích námitek vyplývá, že odvolacímu soudu ve skutečnosti vytýká pouze pochybení, jehož se měl dopustit tím, že poté, co byl jeho předchozí rozsudek zrušen Nejvyšším soudem, nenařídil k projednání odvolání jednání podle § 214 odst. 1 o. s. ř., při němž měly být provedeny důkazy (v dovolání jednotlivě vyjmenované), čímž jí odňal právo jednat před soudem. Z obsahového hlediska je tato námitka uplatněním zmatečnosti ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná tím namítá, že odvolací soud jí v průběhu odvolacího řízení nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, neboli že jí znemožnil realizaci procesních práv, která jí občanský soudní řád dává. K posouzení důvodnosti takové námitky slouží žaloba pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003). Ostatně žalovaná sama uvádí, že žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu již podala.
Protože dovolání není přípustné ani proti výroku o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 26. října 2011

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu