33 Cdo 3502/2009
Datum rozhodnutí: 24.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 238 odst. 2 o. s. ř.




33 Cdo 3502/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. Ř. , zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, proti žalovanému J. Ř. , zastoupenému Mgr. Tomášem Radou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2017/13, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 576/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2009, č.j. 19 Co 2908/2008-133, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2008, č.j. 30 C 576/2007-112, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl jeho žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 30 C 99/2004, není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím měnícím. Použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, kterým týž soud rozhodl dříve jinak) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).


Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že učinil omezující výklad ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. a prosazuje, že účelem žaloby na obnovu řízení je ochrana účastníků možností ,vrátit´ se do řízení a do dokazování v případech, kdy je zcela zjevně rozsudek vydán v rozporu s realitou a faktickým stavem, a to jen díky omezením ohledně možnosti dokazování a předkládání novostí v odvolacím řízení v občanském soudním řízení . Uvádí, že skutková tvrzení a důkazy ohledně jiného stavu pokladny společnosti BRT, spol. s r.o., při zohlednění smlouvy o půjčce z 1. 2. 2001, chtěl uplatnit v původním řízení u jednání před soudem prvního stupně dne 2. 2. 2007. K tomuto jednání, při němž soud skončil dokazování a rozhodl ve věci, se však nemohl z důvodu náhlé zdravotní indispozice dostavit a z téhož důvodu se nemohl u soudu ani omluvit. O omluvu požádal prostřednictvím SMS zprávy toliko žalobkyni, která jej však neomluvila. Uvedené skutečnosti a důkazy tak nemohl bez své viny použít v původním řízení. Soudům obou stupňů vytýká, že směšovaly zmíněnou smlouvu o půjčce se zprávou společnosti MK FINECO s.r.o. ze dne 14. 8. 2007 (která měla být jako nový důkaz důvodem obnovy řízení, jak upřesnil žalovaný u jednání před soudem prvního stupně dne 15. 10. 2008).
Námitky dovolatele nejsou s to zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit. Výklad ustanovení § 228 o.s.ř. je v právní teorii (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1804) i soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2004, sp.zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost. Namítá-li žalovaný, že nemohl skutečnosti a důkazy předložit v původním řízení, neboť zmeškal poslední jednání před soudem prvního stupně z omluvitelného důvodu, jedná se o námitku takové vady řízení, k jejíž nápravě pokud by byla dána slouží podle § 229 odst. 3 o.s.ř. žaloba pro zmatečnost, nikoliv obnova řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005 nebo ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1986/2004). Z obsahu spisu sp. zn. 30 C 99/2004 ostatně vyplývá, že krajský soud se v uvedeném řízení v rámci projednání odvolání žalovaného jeho námitkami v tomto směru zabýval a uzavřel, že okresní soud nepochybil, jednal-li v jeho nepřítomnosti, jelikož soudu před jednáním ani poté omluvu spojenou se žádostí o odročení jednání nesdělil.
Odvolací soud vycházel i v otázce novosti skutečností a důkazů z řešení v soudní praxi a právní teorii ustáleného, podle něhož jsou skutečnosti a důkazy ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nové tehdy, jestliže je účastník řízení přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly nemohl použít bez své viny, tj. proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost. Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se původním řízením také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují ustanovení § 205a a § 211a o.s.ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1804, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 29 Odo 6/2001). V souladu s ustálenou judikaturou je také závěr, že pokud účastník ze své viny neuplatnil určitou skutečnost v původním řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 11 Co 311/53, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 72/1954).
Neopodstatněnost námitky stran směšování smlouvy o půjčce a sdělení MK FINECO s.r.o. se podává přímo z odůvodnění napadeného usnesení.
Závěr odvolacího soudu, že listinný důkaz sdělení společnosti MK FINECO s.r.o. vyhotovený na žádost žalovaného až po pravomocném skončení řízení ke skutečnosti, která mu byla v předchozím řízení známa a kterou ze své viny v původním řízení neuplatnil, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je v souladu s ustálenou judikaturou.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. ledna 2011

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu