33 Cdo 3482/2013
Datum rozhodnutí: 27.03.2014
Dotčené předpisy: čl. 114b odst. 5 o. s. ř., čl. 153a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 3482/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Zemědělského družstva Podlipan Vitice se sídlem v Kostelci nad Černými lesy, Dobré Pole 54, identifikační číslo 00104141, zastoupeného JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Uralská 770/6, proti žalované A. P. , zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencová 185/1, o 490.000,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 359/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012, č. j. 13 Co 56/2012-79, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012, č. j. 13 Co 56/2012-79, se v části, jíž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. října 2011, č. j. 19 C 359/2009-56, ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2012, č. j. 19 C 359/2009-82, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci 490.000,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 490.000,- Kč od 1. 7. 2008 do zaplacení a bylo rozhodnuto nákladech řízení, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. října 2011, č. j. 19 C 359/2009-56, ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2012, č. j. 19 C 359/2009-82, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 490.000,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 490.000,- Kč od 1. 7. 2008 do zaplacení a bylo rozhodnuto nákladech řízení mezi žalovanou a žalobcem, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem pro uznání ze dne 13. října 2011, č. j. 19 C 359/2009-56, ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2012, č. j. 19 C 359/2009-82, uložil žalované a L. B. povinnost zaplatit žalobci částku 980.000,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 980.000,- Kč od 1.7. 2008 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení (výroky II. a IV.) a o přenosu poplatkové povinnosti (výrok III.). Uvedl, že usnesením ze dne 15. srpna 2011, č. j. 19 C 359/2009-47, doručeným advokátu žalované 22. 8. 2011, uložil žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, vylíčila všechny skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává. Zároveň byla poučena o následcích spojených s tím, že se bez vážného důvodu na výzvu soudu nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod ji v tom bránil. Poslední den třicetidenní lhůty připadl na den 21. 9. 2011. Zástupce žalované se vyjádřil podáním datovaným dnem 21. 9. 2011, které však bylo podáno u soudu až dne 3. 10. 2011, tj. po uplynutí stanovené lhůty. Soud prvního stupně proto rozhodl podle § 153a odst. 3 o. s. ř.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. dubna 2012, č. j. 13 Co 56/2012-79, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a pozdě podané vyjádření nemohlo mít na zákonnou fikci uznání žádný vliv. Jelikož se obálka od podání žalované na č. l. 50 spisu (vyjádření k žalobě) ve spisu nenachází a tvrdí-li její právní zástupce, že podání předal poště k přepravě 21. 9. 2011, je na ní, aby tuto skutečnost prokázala. V situaci, kdy je odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že v Praze se běžné zásilky doručují maximálně dva dny, jeví se doruční doba 12 dnů jako zcela nepravděpodobná, a tvrzení žalované o včasném podání jako účelové.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též dovolatelka ) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká chybný závěr o naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce podle § 114b odst. 5 o. s. ř., podala-li vyjádření k žalobě v soudem stanovené třicetidenní lhůtě. Nesprávný závěr o opožděnosti vyjádření přijal odvolací soud jen na základě přijímacího razítka, kterým je její podání opatřeno, ačkoliv podání bylo vyhotoveno a předáno na poštu k přepravě dne 21. 9. 2011, tj. poslední den lhůty. Z těchto důvodů má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ).
V důsledku dovolání žalované se Nejvyšší soud nejprve zabýval tím, zda pro její dovolání je otevřen dovolacímu přezkumu i výrok rozsudku dotýkající se L. B. Podle § 511 odst. 2 obč. zák. není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Se zřetelem ke shora uvedenému dovolání žalované nemá vliv na výrok, jímž bylo vůči L. B. rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobci 490.000,- Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně od 1. 7. 2008 do zaplacení.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudy vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že byly naplněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní normou se přitom míní nejen normy práva hmotného, ale také normy práva procesního (tam, kde se věci - předmětu řízení - týkají i procesní předpisy).
Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).
Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.).
Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.
Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
Z citované zákonné úpravy vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.).
Předpokladem založení fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. je okolnost, že se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu písemně nevyjádří. Lhůtu k podání takového vyjádření žalovaný dodrží, jestliže před jejím uplynutím podá vyjádření u soudu nebo je odevzdá orgánu, který má povinnost je soudu doručit (např. u držitele poštovní licence).
Jak se podává ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu, žalované bylo usnesením ze dne 15. srpna 2011, č. j. 19 C 359/2009-47, doručeným jejímu advokátovi dne 22. 8. 2011, uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k podané žalobě a aby v případě, že proti ní uplatněný nárok neuznává, vylíčila všechny skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a aby k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává. Zároveň byla poučena o tom, že nevyjádří-li se písemně bez vážného důvodu ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Poslední den třicetidenní lhůty připadl na den 21. 9. 2011. Zástupce žalované se k žalobě vyjádřil podáním datovaným dnem 21. 9. 2011, které je založeno v soudním spisu a je opatřeno razítkem podatelny Obvodního soudu pro Prahu 9, podle něhož uvedené podání došlo soudu dne 3. 10. 2011. Razítko neobsahuje údaj o tom, zda podání bylo soudu doručeno prostřednictvím držitele poštovní licence či osobně a není k němu připojena ani obálka.
Postup soudu (pracovníků podatelny soudu) při přijímání písemných podání upravuje instrukce Ministerstva spravedlnosti 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále též instrukce ). Ten v § 132 odst. 7 ukládá zaměstnanci podatelny k žádosti podatele potvrdit přijetí podání otištěním podacího razítka na jeden stejnopis podání, s uvedením data a časového údaje (hodiny a minuty) převzetí, výše nalepené kolkové známky, počtu stejnopisů podání a příloh a připojit vlastní podpis [písm. b)] a neprodleně označit každé došlé písemné podání a vrácené nedoručené zásilky otiskem podacího razítka soudu [písm. c)]. Podací razítko obsahuje označení soudu, datum a časový údaj (hodiny, minuty), kdy podání do podatelny došlo, zda bylo doručeno osobně či poštou, a uvedení počtu stejnopisů a příloh; jde-li o zásilky převzaté od pošty, uvede se čas (hodina a minuta) převzetí. Zápisy v podacím razítku (např. údaje o počtu příloh) musí být čitelné a úplné (§ 135 odst. 1 věta prvá a druhá). Podle § 136 odst. 2 instrukce k podáním došlým poštou připojí zaměstnanec podatelny obálku. Dojde-li v jedné obálce více podání, připojí se obálka k tomu z nich, u něhož pro posouzení, zda lhůta byla zachována nebo z jiných důležitých důvodů, je třeba znát přesné datum, kdy podání bylo odevzdáno na poštu. Na ostatní podání učiní záznam: "obálka připojena k ------ podle poštovního razítka podáno na poštu dne ------ " a připojí svůj podpis. Není-li obálky třeba k důkazu, kdy podání bylo podáno na poštu (srovnej § 168 odst. 1 instrukce), vedoucí soudní kanceláře obálku ze spisu vyřadí.
Se zřetelem k obsahu podacího razítka Obvodního soudu pro Prahu 9 a sdělení zástupce žalované ze dne 14. 2. 2012 odvolací soud nepochyboval o tom, že vyjádření žalované ze dne 21. 9. 2011 bylo soudu doručeno poštou. Za této situace nemohl přijmout závěr o naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání (marné uplynutí lhůty k vyjádření), jestliže v důsledku pochybení soudu (pracovníků podatelny) nebyla do spisu založena obálka podání, která byla nezbytná k tomu, aby soud mohl zjistit, kdy bylo podání podáno na poštu k přepravě. Nelze-li totiž v důsledku pochybení pracovníků podatelny zjistit z obálky podání, kdy bylo předáno na poštu k přepravě (o němž žalovaná tvrdí, že je podala včas), nemůže obstát závěr odvolacího soudu o marném uplynutí lhůty k vyjádření. Okolnost, že pro porušení povinností, vyplývajících ze shora uvedené instrukce, schází obálka podání, nelze přičítat k tíži účastníka řízení.
Nesprávné právní posouzení opožděnosti vyjádření měl za následek chybný závěr o naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a § 153a odst. 3 o. s. ř.
Žalované se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. března 2014

JUDr. Václav Duda
předseda senátu