33 Cdo 3479/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3479/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MUDr. F. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, proti žalovanému A. S. , zastoupenému Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, o 6.211.835,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 803/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2015, č.j. 37 Co 397/2014-149, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 39.688,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Krejčího, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2014, č.j. 77 C 803/2012-77, v části, jíž Okresní soud v Blansku uložil žalovanému zaplatit (společně a nerozdílně s dalším žalovaným J. K.) žalobci smluvní pokutu 6.045.500,- Kč, není přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Dovoláním zpochybněný právní závěr, že smluvní pokuta sjednaná denní sazbou ve výši 0,25 % z dlužné částky není neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy, odpovídá konstantní (jednotné) judikatuře dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci, a podle níž i smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % denně z dlužné částky může být podle okolností případu shledána jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010).
K námitkám dovolatele je třeba připomenout, že dovolací soud již dříve vysvětlil (srov. již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010), že z hlediska přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Žalovaný se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost vrátit půjčenou částku splnil v co nejkratší době (srov. např. rozhodnutí ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2247/99, ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. 33 Odo 204/2001, ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, ze dne 26. 1 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4155/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3880/2010). Okolnosti odůvodňující vyloučení použití uvedených judikatorních závěrů nebyly v řízení zjištěny a ani žalovaný netvrdí v dovolání opak.
Dovolatel sice výslovně podal dovolání proti I. výroku rozsudku odvolacího soudu, ve vztahu ke zbývajícím částem tohoto potvrzujícího výroku (o věci samé co do úroků z prodlení a o nákladech řízení) však žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. nevznesl.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
O dovolání dalšího žalovaného J. K. Nejvyšší soud nerozhodoval; řízení o jeho dovolání je okamžikem zveřejnění (11. 8. 2015 v 11.28 hodin) usnesení ze dne 11. 8. 2015, č.j. KSBR 29 INS 17420/2015-A-13, kterým Krajský soud v Brně jako insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek a na jeho majetek prohlásil konkurs (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/, ve znění pozdějších předpisů), přerušeno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu