33 Cdo 3455/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 544 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák.




33 Cdo 3455/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Bc. A. B. , zastoupené Mgr. Magdalénou Ryvolovou, v době podání dovolání advokátkou se sídlem v Děčíně I, Řetězová 2, proti žalované České republice - Hasičskému záchrannému sboru Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 342/380 (IČ 70886300), o 299.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 455/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2009, č.j. 17 Co 252/2008-115, takto :

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované 26.334,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 7. 3. 2008, č.j. 10 C 455/2007-89, Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalované zaplatit žalobkyni 299.500,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Zrušením obchodní veřejné soutěže žalovaná podle soudu prvního stupně porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o technické pomoci č. 32/97 z 26. 9. 1997, a protože žalobkyně platně od smlouvy odstoupila (pro porušení smluvních povinností žalované), má právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty (§ 302, § 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obch. zák. , § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ). Důvody pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák. soud prvního stupně neshledal.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, č.j. 17 Co 252/2008-115, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, protože odporuje ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. Zaplacení smluvní pokuty strany vázaly na předpoklad ukončení platnosti smlouvy jednostranným odstoupením z důvodů spočívajících na žalované, takže důvodem pro její zaplacení není samo o sobě porušení určité povinnosti, ale až realizace práva od smlouvy odstoupit. Povinnost zaplatit smluvní pokutu nelze podle odvolacího soudu spojovat s využitím oprávnění od smlouvy odstoupit, byť z důvodu porušení smluvních povinností druhou stranou.
V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), oponuje závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Od smlouvy odstoupila právě pro porušení smluvních povinností žalovanou a vzhledem k tomu, že toto porušení bylo zajištěno smluvní pokutou, svědčí jí na její zaplacení nárok. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání - přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně nemá právo na zaplacení smluvní pokuty.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


V projednávané věci vyšel odvolací soud z (dovoláním nezpochybněného) skutkového zjištění, podle něhož se žalobkyně (mandatář) smlouvou o technické pomoci č. 32/97 ze dne 26. 9. 1997 zavázala zajistit žalované (mandant) obchodní veřejnou soutěž na zhotovitele stavby Centra záchranných služeb Děčín podle zpracované projektové dokumentace a další přílohou vymezené investorsko-inženýrské činnosti. V čl. IV. písm. c/, body 1, 2 a 3, účastnice sjednaly možnost odstoupit od smlouvy; oprávnění odstoupit od smlouvy měly obě strany v případě podstatného porušení smluvních povinností (bod 1), přičemž v bodech 2 a 3 definovaly, co se rozumí podstatným porušením smluvních povinností žalobkyní. V případě ukončení platnosti této smlouvy z důvodů na straně žalované (čl. IV. písm. c/ bod 1) měla žalobkyně - vedle práva na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s předčasným ukončením činnosti a práva na náhradu škody - právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 350.000,- Kč. Obchodní veřejná soutěž byla vyhlášena 10. 12. 1997 v Obchodním věstníku č. 49/97 a její zrušení bylo uveřejněno v Obchodním věstníku č. 9/98. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem z 22. 5. 1998 a za provedené práce vyúčtovala částku 56.200,- Kč, kterou žalovaná uhradila.

Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.).
S právním posouzením otázky platnosti ujednání o smluvní pokutě odvolacím soudem se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Institut smluvní pokuty zakotvený v ustanovení § 544 a § 545 obč. zák. (a pro obchodní vztahy jen doplněný ustanoveními § 300 až § 302 obch. zák.) je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti. Ustanovení § 544 odst. l obč. zák., jež je kogentní povahy, tedy umožňuje sjednání smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti ze smlouvy vyplývající. Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 344 obch. zák.), bez zřetele na to, zda k odstoupení (majícímu za následek zánik práv a povinností stran ze smlouvy, § 351 odst. 1 obch. zák.) dojde jednostranným úkonem nebo na základě dohody účastníků, nemůže být porušením smluvní povinnosti, nýbrž jde o výkon práva. To platí i tehdy, odstoupil-li účastník od smlouvy proto, že druhá strana porušila povinnost plynoucí ze smlouvy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, z 20. 9. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2577/98, z 21. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, z 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, z 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, z 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, a z 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007).
V souzené věci nebylo zrušení obchodní veřejné soutěže po uzavření mandátní smlouvy (které soudy obou stupňů kvalifikovaly jako porušení povinnosti mandanta) důvodem pro zaplacení smluvní pokuty mandatáři, ale důvodem pro odstoupení od smlouvy žalobkyní. Zaplacení smluvní pokuty bylo vázáno na odstoupení od smlouvy mandatářem (byť pro porušení povinnosti druhou smluvní stranou), nikoliv na protiprávní úkon mandanta. V okamžiku porušení smluvní povinnosti ještě nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť - jak vyplývá z článku IV. bodu 1 a 5 smlouvy - toto právo bylo spojeno až s následným odstoupením od smlouvy žalobkyní. Jinak řečeno, smlouva ze dne 26. 9. 1997 ukládala žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu jen za předpokladu, že žalobkyně využije své právo odstoupit od smlouvy. Je proto správný závěr, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.) pro rozpor s ustanovením § 544 odst. 1 obč. zák.
Jelikož se dovolatelce nepodařilo správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) - dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 21.645,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.389,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Náhradu nákladů dovolacího řízení uložil dovolací soud zaplatit žalované, neboť JUDr. Petr Smažík byl vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu