33 Cdo 3447/2016
Datum rozhodnutí: 19.04.2017
Dotčené předpisy: § 35 odst. 2 obč. zák., § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3447/2016

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. Č. , zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63/42, proti žalovaným 1) Ing. arch. E. R. , a 2) Mgr. P. R. , zastoupeným Mgr. Radkou Seidlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1171/102a, o 360.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 645/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, č.j. 28 Co 486/2015-135, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.148,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jiřího Hrbka, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud změnil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 2015, č.j. 15 C 645/2013-88, tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobkyni 360.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75% ročně od 6. 12. 2011 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vůli účastníků vyjádřenou v kupní smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene z 9. 11. 2011 shledal zcela nepochybnou v tom smyslu, že žalovaní nebyli oprávněni nezaplatit žalobkyni část kupní ceny ve výši 360.000,- Kč; k ústní dohodě žalobkyně a žalované, která předcházela písemné kupní smlouvě, nelze podle odvolacího soudu přihlížet.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním; za otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, označili výklad projevů vůle stran smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene z 9. 11. 2011 ve spojení se záznamem ústní dohody. Podle žalovaných nelze přehlížet ústní dohodu uzavřenou před koupí, jíž si účastníci sjednali podmínky, za kterých byla následně kupní smlouva uzavřena a které specifikovaly některé závazky ze samotné kupní smlouvy. Původně projevená vůle účastníků v ústní dohodě není argumentují dovolatelé v rozporu s jazykovým vyjádřením zachyceným v kupní smlouvě.
Žalobkyně se s právním posouzením odvolacího soudu ztotožnila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Dovolání žalovaných není přípustné (§ 237 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že účastníci uzavřeli 9. 11. 2011 smlouvu kupní a o zřízení věcného břemene, na základě které žalobkyně prodala žalovaným dům na pozemku parc. č. 3750, pozemky parc. č. 3750, 3751/1 a 3751/2, zapsané na listu vlastnictví č. 1980 v katastru nemovitostí M., obec P. (právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 9. 11. 2011). Kupní cenu strany sjednaly částkou 1.800.000,- Kč a v článku III smlouvy stanovily podmínky její splatnosti v šesti splátkách (145.000,- Kč, 30.000,- Kč, 20.000,- Kč, 300.000,- Kč, 1.251.000,- Kč a 54.000,- Kč). V článku V bodu 3/ se účastníci dohodli, že náklady spojené s údržbou a opravami nemovitostí nad rámec běžných oprav a údržby budou hradit kupující, a to v rozsahu do 24.000,- Kč za jeden kalendářní rok. Pokud by bylo třeba vynaložit částku vyšší , zavazují se smluvní strany uzavřít dohodu o způsobu uhrazení takové částky, a to s přihlédnutím k důvodům vzniku takto vysokých nákladů na údržbu a opravu nemovitostí. O tom, že žalovaní z kupní ceny uhradili 1.440.000,- Kč, nebylo sporu. Dopisem ze 7. 8. 2013 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě doplatku kupní ceny ve výši 360.000,- Kč. Před uzavřením smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene se žalobkyně s žalovanou ústně domluvily tak, že si z kupní ceny 1.800.000,- Kč kupující ponechají příspěvek 24.000,- Kč ročně na větší opravy a údržbu nemovitostí na dobu 15-ti let, tedy celkem 360.000,- Kč, a že pokud by náklady na správu s finanční účastí R. přesáhly částku 24.000,- Kč v roce, bude se situace řešit další ústní dohodou. O této ústní dohodě byl pořízen 12. 10. 2011 písemný záznam.
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu je založena na tom, že pomocí výkladu právního úkonu (zde písemné smlouvy) podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ), je třeba pokusit se o odstranění nejasností způsobených nesrozumitelností (o neurčitost předpokládající nemožnost stanovit věcný obsah v souzené věci nešlo). Jestliže způsob vyjádření účastníků právního úkonu žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu. Výklad právního úkonu přitom může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, tj. skutečné vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, a pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. rozsudky ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5171/2009, a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 30/2013).
Ze smlouvy kupní a o zřízení věcného břemene se nesrozumitelnost v otázce výše sjednané kupní ceny a způsobu její úhrady žalovanými nepodává. O tom, že se žalobkyně bude podílet na nikoliv běžných nákladech údržby a oprav nemovitostí příspěvkem ve výši 360.000,- Kč, který si žalovaní započtou na kupní cenu, smlouva mlčí. Koupě nemovitostí předcházející ústní jednání žalované s žalobkyní a okolnost, že žalobkyně vyzvala kupující k úhradě doplatku kupní ceny až dopisem ze 7. 8. 2013, srozumitelnosti vůle projevené v písemné smlouvě není na překážku.
Žalovaní sice výslovně podali dovolání i proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k němu však žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. nevznesli.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). Odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí povolený usnesením ze dne 2. 2. 2017, č.j. 33 Cdo 3447/2016-179, platí do právní moci rozhodnutí, kterým bylo dovolací řízení skončeno.

V Brně dne 19. dubna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu