33 Cdo 3413/2015
Datum rozhodnutí: 10.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3413/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. H. , proti žalované Mgr. M. J. , zastoupené JUDr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67/2, o 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 113/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2014, č.j. 30 Co 388/2014-260, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 12. 5. 2014, č.j. 7 C 113/2011-231, odmítl žalobu o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Usnesením ze dne 30. 12. 2014, č.j. 30 Co 388/2014-260, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, neodmítl, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve zbytku o 140.000,- Kč s příslušenstvím rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že ze skutkových tvrzení žalobce lze dovodit, že předmětem sporu je vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalované jako půjčka, kterou písemně uznala. Ohledně tohoto nároku (130.000,- Kč s příslušenstvím) byly rozhodující skutečnosti vylíčeny dostatečně určitě a je jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. V rozhodnutí o žalobním nároku nebrání skutečnost, že u Krajského soudu v Praze žalobce uplatnil právo na zaplacení směnky vystavené žalovanou (§ 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ). O tutéž věc se totiž jedná tehdy, jde-li o tentýž nárok nebo stav a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; totožnost předmětu řízení je dána, pokud nárok (stav) vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn.
Proti měnící části usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že nesouhlasí se závěrem, podle kterého projednání nároku z titulu půjčky nebrání řízení vedené (a již skončené) před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 153/2011, v němž byl vydán směnečný platební rozkaz ukládající jí zaplatit žalobci směnečný peníz s příslušenstvím; dovolatelka má za to, že jde o řízení, jehož předmětem je stejný nárok, který žalobce uplatnil v daném řízení, takže panuje překážka věci rozsouzené.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 239 o.s.ř. je přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolání není přípustné; otázka procesního práva (existence překážky věci pravomocně rozhodnuté), jejíž řešení odvolacím soudem žalovaná zpochybnila, již byla Nejvyšším soudem vyřešena a napadené rozhodnutí je s touto (konstantní) judikaturou v souladu (srov. rozsudek ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, rozsudek ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2009, rozsudek ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011, a rozsudek ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008). Směnkou vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod není pro jeho vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba také v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek).
Lze tak uzavřít, že v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu jde o proplacení směnky, přičemž v nyní souzené věci je předmětem řízení závazkový právní vztah z tvrzené půjčky (založený na jiném skutkovém základu /právním důvodu/).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu