33 Cdo 3390/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3390/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. J. , proti žalovanému P. R. , zastoupeného JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 196/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2015, č. j. 37 Co 293/2014-96, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný (dále též dovolatel ) podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. května 2014, č. j. 8 C 196/2013-74, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 600.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 600.000,- Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 1. 8. 2013 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), vymezuje dovolatel obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudkem ze dne 19. října 2005, sp. zn. 33 Odo 1052/2005, podle jehož závěrů v případě, kdy za druhého bylo plněno to, co po právu měl plnit sám, pak ten, kdo plnil za jiného má právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení od toho, za koho plnil, a nikoli od toho, komu plnil. Dovolatel zdůrazňuje, že již od počátku sporu tvrdil, že sporná částka představuje platby, které žalobce poskytl místo společnosti JIHOSTAV Soběslav za účelem splnění jejího závazku vůči společnosti CV GROUP s. r. o., v níž je dovolatel jednatelem a společníkem. Popíral, že by si od žalobce půjčil nějaké peníze. Obsáhle přitom rozvádí okolnosti, za nichž byly peníze poskytnuty, a odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl ke skutečnostem, zjištěným v řízení před soudem prvního stupně.
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou tento soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, činí tak procesně neregulérním způsobem. Na základě vlastní skutkové verze prosazuje, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení získané plněním za jiného, v kterémžto případě by nebyl pasivně legitimován.
Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr (vznik bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu), je evidentní, že dovolatelem užitá argumentace nevystihuje jediný přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Není totiž zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (že žalobce poskytnutými penězi plnil závazek společnosti JIHOSTAV Soběslav, s. r. o. vůči společnosti CV GROUP s. r. o.), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo ve vztahu mezi dvěma fyzickými osobami). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Argumentuje-li žalovaný v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z jeho skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu