33 Cdo 3390/2014
Datum rozhodnutí: 09.09.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3390/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 1030/53, proti žalované O. P., zastoupené JUDr. Zdenkou Lokajíčkovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Sokolovská 1023/39, o vrácení daru a určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 109/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2014, č. j. 10 Co 5/2014-105, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 16 C 109/2012-74, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. 1350/3 o velikosti 3+1 ve druhém nadzemním podlaží budovy č.p. 1350, nacházející se na pozemku parc. č. st. 2910, LV 3403, spoluvlastnického podílu o velikosti 12541/44513 na společných částech budovy č. p. 1350, nacházející se na pozemku parc. č. st. 2910, LV 1938, a spoluvlastnického podílu o velikosti 12541/44513 na pozemku parc. č. st. 2910, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 162 m, LV 1938, dále garáže bez čp/če, nacházející se na pozemku parc. č. st. 2912, LV 1195, a pozemku parc. č. st 2912, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 27 m, LV 1195, s veškerými součástmi a příslušenstvími, vše zapsáno v Katastru nemovitostí ČR u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, pro katastrální území a obec K. V. (výrok I.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované vrátit žalobci nemovitosti uvedené ve výroku I. (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. března 2014, č. j. 10 Co 5/2014-105, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o určení vlastnictví ke zde specifikovaným nemovitostem zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen to, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jehož znění cituje), a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu ČR, třebaže je na tuto judikaturu v odůvodnění citovaného rozsudku odkazováno .
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z dovolání (podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) nepodává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem). Žalobce v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnil, neboť jeho dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci (jak avizuje v dovolání), nýbrž odvolacímu soudu vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že nemá právo na vrácení daru ve smyslu ustanovení § 630 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen obč. zák. (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno fyzické a slovní napadení jeho rodičů M. R. a V. R. žalovanou. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z jeho verze skutku), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a dovodit, že byly naplněny zákonné předpoklady pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vady, které žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu