33 Cdo 339/98
Datum rozhodnutí: 29.06.2000
Dotčené předpisy: § 149 předpisu č. 40/1964Sb.




33 Cdo 339/98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně D. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému A. Š., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 62/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1997 č. j. 18 Co 392/97-69, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1997 č. j. 18 C 392/97-69 a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. května 1997 č. j. 11 C 62/94-45 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. května 1997 č. j. 11 C 62/94-45 vypořádal rozvodem zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že do vlastnictví žalobkyně přikázal hotovost 7 300 Kč, pračku Tatramat, šicí stroj Lucznik, obraz s motivem Jarní přírod", gramofon NZC 300, hotovost 8 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč, fritovací hrnec, elektrický šlehač ETA a zůstatkovou hodnotu členského podílu k bytu v P.ve výši 43 140 Kč; do vlastnictví žalovaného přikázal květovaný koberec, dvě koženkové hnědé sedačky, kuchyňské nástěnné světlo, počítač ATARI 800 CL, barevný televizor CHINA, barevný televizor ELEKTA, soupravu pálených džbánků, tři obrazy na dřevě s motivem Zimní krajina", toaletní skříňku se zrcadlem a poličkou, koberec oranžový melír, věšákovou stěnu se zrcadlem, nástěnné světlo z kovu a skla, nábytkovou stěnu UNIVERSAL sestávající z šesti skříněk a stolku, válendu s oranžovým potahem a hotovost 1 200 Kč. Soud prvního stupně žalobkyni současně uložil, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání jeho podílu z bezpodílového spoluvlastnictví částku 21 670 Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku. Soud konstatoval, že účastníci rozsah věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM") nerozporovali, shodli se i na jejich ocenění s výjimkou částky, kterou je třeba uvažovat při posuzování hodnoty bytu. Dovodil, že účastníci nebyli a nejsou vlastníky sporného bytu a nebylo prokázáno, že by žalobkyně získala odstupné" v souvislosti s uvolněním uvedené nemovitosti. Soud proto při vypořádání vyšel z částky 43 140 Kč, neboť touto částkou byla vyčíslena SBD D. majetková účast člena k 28. 12. 1993.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud se zabýval oprávněností požadavku žalovaného, aby bylo přihlédnuto k tzv. tržní ceně práva k družstevnímu bytu. Konstatoval, že v rámci tzv. širšího vypořádání BSM se vypořádají nejen společné věci, ale i společné pohledávky a společné dluhy účastníků. Společnou pohledávkou účastníků byl jejich členský podíl u Stavebního bytového družstva P. týkající se bytu o kuchyni a třech pokojích s příslušenstvím v šestém podlaží domu čp. 235 ve V. ul. v P. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. září 1994 č. j. 15 C 33/94-23 bylo právo společného nájmu k tomuto bytu zrušeno s tím, že byt bude jako výlučná nájemkyně a členka družstva užívat žalobkyně. Soud prvního stupně proto právem přikázal členský podíl týkající se uvedeného družstevního bytu žalobkyni a rovněž právem vycházel z jeho zůstatkové hodnoty ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, která činila 43 140 Kč. Odvolací soud dovodil, že soud tuto pohledávku žalobkyně vůči družstvu nemohl ocenit vyšší částkou, protože družstvo by žalobkyni po skončení členského vztahu a nájmu k bytu více než zůstatkovou hodnotu nevyplatilo. Odvolací soud dále uvedl, že jádro problému tkví proto v otázce, zda při převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu mohou účastníci převodu smluvit jinou (vyšší) cenu, než je zůstatková hodnota členského podílu, a pokud ano, zda a v jakém rozsahu se má tato vyšší cena projevit při vypořádání společného majetku manželů. Na první část otázky odpověděl odvolací soud kladně, neboť žádný právní předpis takovou úmluvu nezakazuje. Pak ovšem nic nebrání tomu, aby s přihlédnutím k trhu s byty nebyla taková vyšší cena v soudním řízení o vypořádání BSM stanovena a vypořádána. Takový postup by však byl podle názoru odvolacího soudu namístě jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že ten z manželů, který se stal výlučným nájemcem, míní byt převést na třetí osobu, aniž by získanou (tržní) částku potřeboval k zaplacení náhrady za převedený byt. Tento postup však nemá opodstatnění v případě, že dotčený manžel zřejmě bude v bytu dále bydlet. Odvolací soud však proti svému rozsudku připustil dovolání, přičemž za otázku zásadního právního významu považoval podle odůvodnění svého rozhodnutí otázku, jak postupovat při vypořádání tržní hodnoty členských práv k družstevnímu bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil tím, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci /dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř./. Toto nesprávné právní posouzení dovolatel spatřuje v závěrech soudů obou stupňů, pokud jimi bylo dovozeno, že při stanovení hodnoty práv a povinností k družstevnímu bytu je nutno vycházet pouze ze zůstatkové hodnoty členského podílu k družstevnímu bytu. Podle dovolatele je rozhodující fakt, že žalobkyně se stala výlučnou nájemkyní a členkou družstva, čímž získala reálnou možnost dispozice s bytem, zejména v podobě úplatného převodu práv a povinností na třetí osobu, a to za cenu vyšší, než je zůstatková hodnota členského podílu k družstevnímu bytu. Žalobkyně tím získala rovněž reálnou možnost byt získat do vlastnictví ve smyslu zákona o vlastnictví bytů za velice příznivou cenu. Žalobkyně je tedy oproti žalovanému značně zvýhodněna. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 239 odst. 1 o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud nejprve podle § 242 odst. 3 posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o.s.ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nepsrávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady, k nimž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), se ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevymezil právně významné otázky výrokem rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu z 20. února 1997 sp. zn. III ÚS 253/96, uveřejněný v příloze sešitu č. 7, ročník 1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je dovolání přípustné pro řešení všech právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž řešení bylo dovoláním zpochybněno. Dovolacím důvodem, který žalovaný uplatnil podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., je pak dovolací soud vázán, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 1 a 3 větu první o.s.ř.).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Došlo-li k zániku manželství rozvodem (a nejde-li o případ, kdy práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nabyl jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství) rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé , na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu (§ 705 odst. 2 občanského zákoníku). V dané věci Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. září 1994 č. j. 15 C 33/94-23 ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1995 č. j. 16 Co 1026/94-36 zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 11 o velikosti 1 + 3 v 6. podlaží domu čp. 235 ve V. ul. v P., rozhodl, že jako výlučný nájemce a člen družstva bude byt nadále užívat žalobkyně, přičemž žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni 30. 6. 1996. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. ledna 1996. Podle zjištění odvolacího soudu v předmětném bytě bydlí žalobkyně, její dcera Š. Š. a nezletilá vnučka žalobkyně A. Š. Žalovaný bydlí u své matky C. Š.

Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 7. 1998 zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§ 149 odst. 3 občanského zákoníku v tehdy platném znění). Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 7. 1998).

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud přikázal do vlastnictví žalobkyně mj. zůstatkovou hodnotu členského podílu k bytu v P., V. ul. ve výši 43 140 Kč.

Nejvyšší soud konstatuje, že tento závěr soudů obou stupňů není správný. Oba soudy používají pojem zůstatkové hodnoty členského podílu, z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je však zřejmé, že soud vychází z částky 43 140 Kč, která podle sdělení Stavebního bytového družstva D. v P. ze dne 12. dubna 1996 (č. l. 20) představuje hodnotu, jakou by představoval vypořádací podíl účastníků k datu 28. prosince 1993. Pochybení soudů obou stupňů spočívá již v tom, že tuto hodnotu přikazují do vlastnictví žalobkyně. Výlučnou nositelkou členských práv a povinností, včetně práva na majetkové vypořádání při případném zániku členství za trvání družstva, se stala žalobkyně již okamžikem, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. září 1994 č. j. 15 C 33/94-23 ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1995 č. j. 16 Co 1026/94-36. V rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů tedy soud již nemohl do výlučného vlastnictví účastníka přikazovat zůstatkovou hodnotu členského podílu, resp. hodnotu vypořádacího podílu při případném ukončení členství za trvání družstva. Úkolem soudu bylo posoudit, zda členství v bytovém družstvu (jehož obsahem je mj. i nájemní právo k bytu) má majetkovou hodnotu, a v případě, že ano, vyčíslit tuto hodnotu a provést její vypořádání.

Je nepochybné, že členství v družstvu, představující souhrn členských práv a povinností, má i majetkovou hodnotu. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že při zániku členství za trvání družstva má člen nárok na majetkové vypořádání (na vypořádací podíl). Podle obchodního zákoníku jsou členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu převoditelná, aniž se vyžaduje souhlas orgánu družstva (srov. § 230 obchodního zákoníku), a to i za úplatu. Závěr, že souhrn práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu má majetkovou hodnotu a že tato majetková hodnota připadla výlučně jednomu z rozvedených manželů, znamená, že je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat. Ve vztahu k bytovému družstvu je v každém konkrétním okamžiku majetková hodnota členství v družstvu (hodnota členských práv a povinností) dána hodnotou vypořádacího podílu, který se stanoví postupem podle § 233 obchodního zákoníku. Při převodu členských práv a povinností - tedy nikoliv ve vztahu člena k družstvu, nýbrž ve vztahu mezi převodcem a nabyvatelem členských práv a povinností v bytovém družstvu - se však tato hodnota (hodnota vypořádacího podílu) oceňuje tržně, čili vytváří se na základě vztahu poptávky a nabídky. Cena v tomto případě není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších přepisů, a prováděcí předpisy k tomuto zákonu). Pokud současně platný zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (který nabyl účinnosti až po rozsudku odvolacího soudu) v ustanovení § 23 stanoví kritéria pro ocenění účasti v družstvech, činí tak pro jiné účely, stanovené v tomto předpise. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona). Cena se tedy stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout. Tato cena bývá běžně označována jako cena tržní. Z této ceny je tedy třeba vycházet i při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jinak by totiž došlo k porušení pravidla stanoveného v § 150 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 7. 1998, že podíly obou manželů jsou stejné, neboť by došlo ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem družstva. Není přitom rozhodující, zda v tomto okamžiku hodlá žalobkyně s členskými právy a povinnostmi disponovat. V této souvislosti je třeba podotknout, že obdobně soudy postupují při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů či společného jmění manželů, pokud zjišťují cenu vypořádávané nemovitosti, a při stanovení přiměřené náhrady podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 425/96, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3, ročník 1999, pod číslem 15/99).

Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil podle § 243b odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2000

JUDr. Zdeněk D e s , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová