33 Cdo 3343/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3343/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně legally cz s. r. o. se sídlem Ostrava - Přívoz, Chopinova 483/8, identifikační číslo: 285 87 341, proti žalované XYIENCE, a. s. se sídlem Brno, Zábrdovice, Příkop 843/4, identifikační číslo: 277 22 911, zastoupené JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem se sídlem Kunovice, V Grni 759, o zaplacení 521.265,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 73 C 57/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2014, č. j. 14 Co 201/2014-56, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2014, č. j. 73 C 57/2013-34, připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně Z. M. vstoupila do řízení společnost legally cz s. r. o. se sídlem Ostrava - Přívoz, Chopinova 483/8, identifikační číslo 285 87 341.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 11. 2014, č. j. 14 Co 201/2014-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky pro postup podle § 107a o. s. ř. jsou splněny; mimořádné okolnosti, které by mohly odůvodnit zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví za použití § 2 o. s. ř., neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ).
Žalovaná, která opírá přípustnost dovolání o § 238a o. s. ř., přehlíží, že dané ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto (mimo jiné) o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); o takový případ však v posuzované věci nejde. Dovolání proto může být přípustné jen ve smyslu § 237 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
S odkazem na § 241a odst. 1 o. s. ř. žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené původní žalobkyní Z. M. a společností legally cz s. r. o. dne 19. 11. 2013, a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1122/2010, 26 Cdo 3358/2009 a 29 Cdo 2766/2007, v nichž byla řešena otázka platnosti písemného právního úkonu z hlediska určitosti obsahu projevu vůle smluvních stran (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 - viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen obč. zák. ). Z pohledu přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je však bez významu argumentace žalované, že odvolací soud měl posoudit smlouvu o postoupení pohledávky jako absolutně neplatný právní úkon pro neurčitost vymezení postupované pohledávky a dovodit, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro postup podle § 107a o. s. ř. (tj. že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde). Nejvyšší soud totiž ustáleně judikuje, že rozhoduje-li soud o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., zkoumá, zda vůbec jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala (tedy např. že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde); nezabývá se tím, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo přejít nebo mělo být převedeno na jiného, dosavadnímu účastníku skutečně svědčí či nikoliv, případně zda podle označené právní skutečnosti opravdu přešlo nebo bylo převedeno na jiného, neboť takové posouzení se již týká věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2004 a č. 37/2004, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5240/2009). Pro závěr o naplnění jedné ze zákonných podmínek pro postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř. tudíž bylo irelevantní právní posouzení, zda uzavřená smlouva o postoupení pohledávky byla či nebyla platným právním úkonem.
K dalším právním otázkám, jež byly vytýčeny k dovolacímu přezkumu (a to posouzení otázky výkladu § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a otázky, zda jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví pro rozpor s § 2 o. s. ř.), žalovaná nijak nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tedy které z hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné. V tomto rozsahu tak dovolání vykazuje vadu, pro kterou nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Výtka žalované, že jí soud prvního stupně neposkytl možnost se k návrhu původní žalobkyně na procesní nástupnictví vyjádřit ve smyslu § 18 odst. 1 o. s. ř., nevystihuje jediný možný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Takovou namítanou vadou řízení se dovolací soud může zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016


JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu