33 Cdo 3320/2007
Datum rozhodnutí: 10.10.2007
Dotčené předpisy:





33 Cdo 3320/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. a. s. zastoupené Mgr. L. R., advokátem proti žalovanému P. Z., zastoupenému Mgr. Ing. M. P., advokátem o zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 119/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2006, č. j. 13 Co 69/2004-126, ve znění opravného usnesení ze dne 5. ledna 2006, č. j. 13 Co 69/2004-129, takto :


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. ledna 2006, č. j. 13 Co 69/2004-126, ve znění opravného usnesení ze dne 5. ledna 2006, č. j. 13 Co 69/2004-129, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. listopadu 2003, č. j. 19 C 119/2001-99, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 50.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 19. 9. 1997 do zaplacení, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na základě zjištění, že žalobkyně smlouvou ze dne 25. 2. 2005 postoupila žalovanou pohledávku z titulu smluvní pokuty společnosti S.Z. spol. s r. o., odvolací soud dovodil, že žalobkyně pozbyla aktivní věcnou legitimaci k vymáhání této pohledávky. Konstatoval přitom, že žalobkyně netvrdila a ani z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2005 nebylo zjištěno, že by jejími účastníky bylo smluveno vymáhání postoupené pohledávky žalobkyní na účet postupníka - společnosti S. ve smyslu § 530 obč. zák.


Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkla, že právní závěr o nedostatku věcné aktivní legitimace učinil, aniž ji podle § 118a o. s. ř. ve spojení s § 213b o. s. ř. poučil o potřebě vylíčit všechny rozhodné skutečnosti z hlediska aplikace § 530 obč. zák. Navrhla proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.


Námitka žalobkyně, že odvolací soud nesplnil svou poučovací povinnost, je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. však není způsobilý sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, vyslovil, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může přitom dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které žalobkyně v dovolání označila (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).


Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 10. října 2007


JUDr. Blanka Moudrá


předsedkyně senátu