33 Cdo 3305/2008
Datum rozhodnutí: 26.10.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 3305/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. D., zastoupené Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v raze 2, Koubkova 8, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, o zaplacení 42.856,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 210/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 22 Co 22/2008-152, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í:


Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 22 Co 22/2008-152, kterým byl potvrzen mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. července 2007, č. j. 23 C 210/2004-140, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 dále jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Žalovaný v dovolání vytýká soudům nesprávně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů (konkrétně znaleckého posudku a výpovědi svědka M. H.), při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Je nadále přesvědčen, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že pochybil při výměně hlavního rozvaděče, resp. při znovunapojení elektrického okruhu akumulačních kamen a bojleru na tzv. noční proud . Má rovněž zato, že soudy při rozhodování zcela pominuly, že žalobkyně mu zabránila v přístupu do objektu, čímž mu znemožnila dokončit dílo (konkrétně zajistit odbornou revizi elektroinstalace); dílo je tak dodnes v jeho vlastnictví. Zohledněna nebyla ani skutečnost, že žalobkyně mu za elektroinstalační práce nezaplatila a přestože dílo nepřevzala, začala ho užívat. Oproti soudům prosazuje žalovaný názor, že v řízení prokázal, že postupoval s odbornou péčí a že dílo bylo provedeno odborně a kvalitně. Argumentuje-li nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dovodit, že za škodu, která žalobkyni vznikla, neodpovídá, příp. že jeho odpovědnost je podstatně omezena spoluzaviněním žalobkyně. Jak již bylo shora vyloženo, dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. října 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu