33 Cdo 3242/2011
Datum rozhodnutí: 31.01.2013
Dotčené předpisy: § 213 o. s. ř., § 545 odst. 3 obč. zák., § 637 odst. 1 obč. zák.




33 Cdo 3242/2011 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti žalovanému P. J. , zastoupenému JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem v Sokolově, nábřeží Petra Bezruče 598, o 485.697,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 270/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2011, č.j. 13 Co 399/2010-414, takto :

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2011, č.j. 13 Co 399/2010-414, se v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 6. 2010, č.j. 9 C 270/2007-334, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 476.000,- Kč s úroky z prodlení z částky 343.201,75 Kč ve výši 10,5% od 5. 4. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,5% od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,75% od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,75% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 a dále od 1. 1. 2011 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou vždy k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

II. Dovolání proti části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2011, č.j. 13 Co 399/2010-414, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 6. 2010, č.j. 9 C 270/2007-334, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.697,25 Kč s příslušenstvím, se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 3. 6. 2010, č.j. 9 C 270/2007-334, Okresní soud v Sokolově zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 485.697,25 Kč s 9,75% úroky z prodlení z částky 343.201,75 Kč od 15. 9. 2006 do 31. 12. 2006 a dále s úroky z prodlení z částky 343.201,75 Kč ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů od 1. 1. 2007 do zaplacení; žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 158.732,- Kč. Podle soudu prvního stupně nebyl žalovaný v době od 18. 11. 2005 do 28. 3. 2006 v prodlení se splněním povinnosti zhotovit hrubou stavbu domu, protože žalobce tím, že 18. 11. 2005 zakázal vyzdívat druhé nadzemní podlaží, využil svého práva výstavbu dočasně zastavit; zákaz odvolal až 28. 3. 2006. Nejednalo se o nevhodný pokyn k provedení díla , takže žalovaný nebyl povinen na něj způsobem předvídaným v článku IX smlouvy o dílo z 31. 8. 2005 reagovat. Z toho důvodu soud prvního stupně uzavřel, že právo na smluvní pokutu ve výši 476.000,- Kč za dobu od 16. 12. 2005 do 21. 2. 2006 žalobce nemá. Právní vztah založený smlouvou o dílo mezi žalobcem (objednatelem) a žalovaným s Ing. M. D. (zhotovitelé) zanikl dohodou z 22. 2. 2006; tuto dohodu s žalobcem uzavřel jen Ing. M. D., který převzal závazek dokončit dílo. Požadoval-li žalobce smluvní pokutu za prodlení se zhotovením stavby za dny 7. a 8. 6. 2006 ve výši 9.697,25 Kč, nemá žalovaný - argumentuje soud prvního stupně - v tomto rozsahu věcnou legitimaci.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, č.j. 13 Co 399/2010-414, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o zaplacení 485.697,25 Kč s úroky z prodlení z částky 343.201,75 Kč ve výši 10,5% od 5. 4. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,5% od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,75% od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,75% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010 a dále od 1. 1. 2011 do zaplacení ve výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou vždy k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, vyhověl, a v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení z částky 343.201,75 Kč za dobu od 15. 9. 2006 do 4. 4. 2008, je potvrdil; v návaznosti na meritorní rozhodnutí rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že pokyn žalobce nepokračovat po určitou dobu v určitých činnostech při provádění díla není porušením povinnosti poskytnout zhotovitelům součinnost vylučující prodlení žalovaného. Byl-li pokyn nevhodný (ve vztahu ke klimatickým podmínkám) nebo neodpovídal-li skutečnosti (ve vztahu k vadám stropní desky), měli zhotovitelé splnit povinnost podle článku IX smlouvy o dílo. To, že stavba nebyla zhotovena ve sjednaném termínu (do 15. 12. 2005 a ani do 8. 6. 2006, což je poslední den, za který je pokuta požadována), nebylo způsobeno chováním žalobce. Dohoda z 22. 2. 2006, která byla uzavřena až po zániku sdružení Calathea , jehož účastníky byli žalovaný a Ing. M. D., se závazku žalovaného dokončit stavbu do 15. 12. 2005 nedotkla; o narovnání vztahů mezi žalobcem a účastníky sdružení nešlo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že napadl výrok, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, a že jeho správnost poměřuje argumenty podřaditelnými dovolacím důvodům uvedeným v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o.s.ř. )]. Podle dovolatele ze spisu nevyplývá, že žalobce zakázal vyzdívat druhé nadzemní podlaží stavby proto, že stropní deska vykazovala vady; jejímu vyzdívání - pokud by to dovolovaly klimatické podmínky - nic nebránilo, neboť zatmelení trhlin epoxidovými lepidly a upravení výztuže speciálními materiály její nosnost nesnižuje. Připomíná, že po zákazu vyzdívání provedli zhotovitelé jen dokončovací práce v přízemí objektu a stavbu na příkaz objednatele zazimovali. Zákaz vyzdívat zhotovitelé nekomentovali zápisem ve stavebním deníku, protože jej považovali za závazný pokyn žalobce. Žalovaný dále zpochybnil výpověď Ing. M. D. týkající se okolností uzavření smlouvy dne 22. 2. 2006 a odvolacímu soudu vytknul nesprávný výklad smlouvy; žalobce a Ing. M. D. projevili vůli narovnat právní vztahy ze smlouvy o dílo, a to i s účinky pro žalovaného. Za vady, jimiž je řízení před odvolacím soudem postiženo, označil žalovaný absenci vlastního výslechu jako účastníka řízení, nedostatek poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a okolnost, že odvolací soud neopakoval všechny důkazy z řízení před soudem prvního stupně, zejména nevyslechl svědka M. K., který na stavbě působil také jako technik. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Dovolání - přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé - je i důvodné.
Dovolací soud je uplatněným dovolacím důvodem - zde podle § 241a odst. 3 o.s.ř. - včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); předmětem přezkumu je tudíž posouzení, zda zjištění, že žalobce zakázal pokračovat ve stavbě pro vady stropní desky a že smlouvu z 22. 2. 2006 uzavřel s důsledky jen pro svou osobu Ing. M. D., má oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u odvolacího soudu.
V projednávaném případě vyšel odvolací soud z toho, že žalobce (objednatel) a žalovaný spolu s Ing. M. D. (zhotovitelé, účastníci sdružení Calathea ) uzavřeli 31. 8. 2005 smlouvu, jíž se zhotovitelé zavázali postavit na pozemcích v katastrálním území S. hrubou stavbu rodinného domu. Cena díla byla sjednána částkou 2.850.000,- Kč a hrubá stavba měla být dokončena do 15. 12. 2005. V článku IV. bodu 6 smlouvy účastníci sjednali pro případ nedodržení termínu dokončení stavby smluvní pokutu ve výši 7.000,- Kč za každý den prodlení. Článkem VIII smlouvy se zhotovitelé v zájmu kvality a životnosti stavby zavázali neprovádět práce v době, která je klimaticky nevhodná. Článek IX smlouvy, který se týkal vedení stavebního deníku, stanovil (mimo jiné) zhotovovatelům povinnost připojit nejpozději do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy se o zápisu objednatele dozvěděli, nesouhlasné stanovisko se zápisem, který učinil do stavebního deníku objednatel nebo jím pověřený zástupce. Podle odvolacího soudu zakázal žalobce vyzdívat druhé nadzemní podlaží nejen z obavy teplot nižších než mínus 3°C, ale i proto, že založení zdiva neumožňovaly vady stropní desky. Zhotovitelé na pokyn žalobce nereagovali stanoviskem ve stavebním deníku, ač jim takovou povinnost článek IX smlouvy ukládal. Sdružení založené podle § 829 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), žalovaným a Ing. M. D. smlouvou z 1. 1. 1998 zaniklo dohodou obou podnikatelů k 31. 12. 2005. Smlouvou z 22. 2. 2006 Ing. Milan Dušek, který již jednal sám za sebe, se zavázal pokračovat ve stavbě a s žalobcem sjednal tzv. kompenzace za nedodržení termínu dokončení stavby.
V projednávané věci je nesporné, že hrubá stavba domu nebyla dokončena do 15. 12. 2005; zásadní pro rozhodnutí o nároku žalobce na smluvní pokutu je zjištění příčin nedodržení sjednaného termínu zhotovení díla. Zakázal-li žalobce vyzdívat druhé nadzemní podlaží jen z obavy z nevhodných klimatických podmínek, opakoval tím to, co již bylo obsahem smlouvy o dílo (viz článek VIII); v takovém případě by žalovaný nebyl povinen smluvní pokutu zaplatit, protože tím, že vyhověl pokynu objednatele (bez ohledu na to, zda opodstatněnému či nikoliv), nezavinil porušení povinnosti dokončit stavbu do 15. 12. 2005 (srov. § 545 odst. 3 obč. zák.). Jestliže žalobcův zákaz vyzdívat druhé nadzemní podlaží měl původ ve vadách stropní desky, měli zhotovitelé vyjádřit nesouhlas způsobem předvídaným článkem IX smlouvy (srov. také § 637 odst. 1, větu druhou, obč. zák.). V takovém případě by nesplnění povinnosti zhotovit dílo ve sjednaném termínu šlo na vrub žalovaného.
Skutkový závěr, že žalobce zakázal vyzdívat druhé nadzemní podlaží pro vady stropní desky, nemá oporu v dokazování provedeném v odvolacím řízení. Ze zápisu ve stavebním deníku z 18. 11. 2005 ( Investor výslovně zakázal jakékoliv práce spojené se založením a následným vyzděním obv. zdiva a příček ve 2. NP do odvolání. Důvodem zákazu jsou obavy investora z nižších teplot pod - 3° C ), ani z výpovědi svědka Ing. M. D. při odvolacím jednání 10. 3. 2011, se takové zjištění nepodává; v řízení před soudem prvního stupně slyšený svědek M. K. - naopak - vady znemožňující založení zdiva nepotvrdil. Proti uvedenému zjištění svědčí i skutečnost, že 28. 3. 2006 - jak vyplývá ze zápisu ve stavebním deníku - žalobce zákaz vyzdívání odvolal, takže ve stavbě se pokračovalo založením zdí druhého nadzemního podlaží.
Řízení před odvolacím soudem je také postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Podle ustanovení § 213 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1/). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odstavec 2/). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odstavec 3/). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odstavec 4/).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená - zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti - že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, jež tento soud čerpal z výpovědí nebo přednesů účastníků řízení a svědků, popřípadě z jiných důkazů. Má-li odvolací soud zato, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a získal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení důkazů. Jinak řečeno, z ustanovení § 213 o.s.ř. vyplývá odvolacímu soudu povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. Ohledně těch skutečností, o nichž má pochybnosti, je odvolací soud povinen zopakovat dokazování jako celek, popřípadě doplnit dokazování. Jestliže uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Pokud se odvolací soud chtěl odchýlit od skutkových závěrů soudu prvního stupně ohledně důvodů, které vedly žalobce k příkazu nevyzdívat druhé nadzemní podlaží, byl povinen důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, zopakovat; to se týká výslechu svědků M. K. a Ing. Z. S. (§ 125, § 126, § 211 o.s.ř.). Neučinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Zjištění odvolacího soudu, že Ing. M. D. po zániku sdružení Calathea jednal jen za sebe a že závazky obsažené ve smlouvě z 22. 2. 2006 se na žalovaného nevztahují, vyplývá z výpovědi svědka Ing. M. D. v odvolacím jednání 10. 3. 2011 a z obsahu zmíněné písemné smlouvy. Právní závěr, že zhotovitelé jako bývalí účastníci sdružení jsou vůči žalobci ze smlouvy o dílo zavázáni společně a nerozdílně, i když sdružení 31. 12. 2005 zaniklo, tedy že závazek žalovaného dokončit dílo do 15. 12. 2005 nezanikl, dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nezpochybnil. Jestliže se žalobce při splnění sjednaných podmínek vzdal práva na smluvní pokutu za porušení povinnosti zhotovit dílo ve sjednané době, tak jen ve vztahu k Ing. M. D. a nikoliv ve vztahu k žalovanému, který účastníkem dohody z 22. 2. 2006 nebyl.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku věci samé co do 476.000,- Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta za dobu od 16. 12. 2005 do 21. 2. 2006) a v akcesorickém nákladovém výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.); v měnícím výroku, jímž bylo rozhodnuto o částce 9.697,25 Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta připadající na 7. a 8. 6. 2006), dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu