33 Cdo 3235/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3235/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce P. H. , zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlích, Masarykovo náměstí 220, proti žalované L. D. , zastoupené Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, o 78.665,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 87/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočka ve Zlíně ze dne 21. ledna 2015, č. j. 59 Co 349/2014-193, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně, který ve výroku o věci samé změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 14. února 2014, č. j. 11 C 87/2011-140, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení 78.665,80 K s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen popsat, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Dovolatel sice rozvádí důvody, pro které s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí, a ačkoli má zato, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., jeho požadavek, aby vyřešená právní otázka byla posouzena jinak, než byla dosud posouzena , není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu); v takovém případě musí být navíc z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle jeho mínění) dovolací soud odchýlit.
Jelikož dovolatel podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) shora uvedenému požadavku nedostál, Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Václav Duda
předseda senátu