33 Cdo 3225/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 8 odst. 5 předpisu č. 274/2001Sb., předpisu č. 565/1990Sb., § 2 odst. 3 obč. zák.




33 Cdo 3225/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Kolová , zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 27, proti žalovaným: 1/ Ing. J. S. , a 2/ I. S. , zastoupeným JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, o zaplacení 1,300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 459/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 1,300.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka sestává z částky 1.250.000,- Kč, kterou se jí žalovaní zavázali zaplatit podle smlouvy o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí ze dne 16. 10. 2007, a ze smluvní pokuty ve výši 50.000,- Kč sjednané v téže smlouvě (resp. v jejím dodatku z 12. 11. 2008) pro případ, že příspěvek nebude uhrazen do 28. 2. 2009. Žalovaní uvedené částky nezaplatili a na upomínku reagovali sdělením, že nezaplatí, protože nejsou vytvořeny podmínky, aby mohli svůj investiční záměr realizovat.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 16. 2. 2011, č. j. 16 C 459/2009-245, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1,300.000,- Kč spolu se zde specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Vycházel ze zjištění, že žalovaní jako vlastníci pozemků parcelních čísel 362, 364, 365, 366, 404/1, 404/16, 404/17, 454/1, 454/9 a 455 v katastrálním území Kolová (dále jen pozemky ) uzavřeli s žalobkyní dne 16. 10. 2007 Smlouvu o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí , v níž se zavázali zaplatit žalobkyni nejpozději do 30. 6. 2008 celkem 1,250.000,- Kč, resp. přispět jí částkou 250.000,- Kč za připojení každého z pěti rodinných domů, které zamýšleli postavit na svém pozemku parcelní číslo 404/25 ( v lokalitě č. 7 Za humny ) a připojit na inženýrské sítě; vlastníkem inženýrských sítí v dané lokalitě je žalobkyně. Žalobkyně ve smlouvě učinila příslib, že se po podpisu smlouvy kladně vyjádří k územnímu řízení pro umístění zmíněných staveb. Dodatkem ke smlouvě, který účastníci uzavřeli 12. 11. 2008, byl dohodnut nový termín zaplacení příspěvku (do 28. 2. 2009) a sjednána byla sankce (smluvní pokuta) ve výši 50.000,- Kč pro případ, že žalovaní v nově sjednaném termínu příspěvek žalobkyni neuhradí; pro případ dalšího prodlení pak byly sjednány úroky z prodlení. V souvislosti se svým záměrem zahájit výstavbu rodinných domů na pozemku parcelní číslo 404/1 uzavřeli žalovaní s žalobkyní dne 25. 1. 2008 další smlouvu, v níž se zavázali přispět jí na inženýrské sítě 435.000,- Kč; tato částka měla být uhrazena na účet žalobkyně do vydání stavebního povolení; dodatkem k této smlouvě z 12. 11. 2008 byl termín úhrady příspěvku posunut na 28. 2. 2009. Po uzavření shora zmiňovaných smluv došlo k jednání ohledně způsobu odvodnění lokality č. 7 Za humny , při němž žalobkyně místo přečerpávání vod navrhla odvodnit lokalitu gravitačně, což mělo za následek zpoždění vydání územního rozhodnutí. Soud prvního stupně posoudil smlouvu účastníků z 16. 10. 2007 jako nepojmenovanou (§ 51 obč. zák.). Dovodil, že jde o smlouvu platnou, neboť byla účastníky uzavřena svobodně, nikoli v tísni, není v rozporu se zákonem, ani jej neobchází, a nepříčí se dobrým mravům. Nepřisvědčil žalovaným, že šlo o smlouvu darovací. Žalobkyně se totiž ve smlouvě zavázala k protiplnění spočívajícímu ve vydání kladného vyjádření k územnímu řízení pro umístění stavby .
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něj posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou proto, že odporuje zákonu, resp. jej obchází. Uzavřel, že smlouvou byl obcházen jak § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění platném v době uzavření smlouvy, podle něhož nesmí být možnost napojení na vodovod nebo kanalizaci podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění, tak zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, podle kterého je možné vybírat poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace; sazba poplatku přitom nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Jiné než v zákoně uvedené poplatky obce vybírat nemohou (v této souvislosti je argumentováno i nálezem Ústavního soudu Pl ÚS 20/606-1).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí, kterou s žalovanými uzavřela dne 16. 10. 2007, je neplatná. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že smlouva neodporuje § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, ani jej neobchází. Ve smlouvě sjednané plnění žalovaných totiž nepředstavovalo poplatek nebo jiné finanční plnění za připojení na vodovod či kanalizaci ve smyslu § 8 odst. 5 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích, nýbrž finanční příspěvek na vybudování inženýrských sítí, včetně jí financovaných veřejných částí přípojek k jednotlivým stavebním parcelám. Bez vybudování inženýrských sítí (tj. bez investice obce) by ani nemohlo být realizováno napojení pozemků žalovaných na veřejnou část kanalizace. Zdůrazňuje, že podle poslední věty § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je náklady na realizaci napojení vodovodní a kanalizační přípojky na vodovod nebo kanalizaci povinen nést vlastník, jemuž je připojení umožněno, pokud není dohodnuto jinak. Zákon nevylučuje, aby obec jako majitel inženýrských sítí zainteresovala majitele pozemků na financování výstavby inženýrských sítí, zejména dojde-li jejich přivedením ke značnému zhodnocení pozemků, jak se stalo v posuzovaném případě. Odvolací soud navíc nezkoumal, zda lze zákon o vodovodech a kanalizacích na předmětný případ vůbec aplikovat. Nevztahuje se totiž na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m2 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50 (§ 1 odst. 3); uvedená kritéria nebyla zjišťována. Předmětná smlouva není podle názoru dovolatelky ani v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť z něj nevyplývá, že by obec nemohla - v rámci smluvní volnosti subjektů - upravit svůj vztah s třetí osobou přesto, že smluvní plnění kopíruje místní poplatek; takový postup je běžný např. u poplatků za odpad. Je pouze na rozhodnutí obce, zda některý z poplatků upravených zákonem zavede, stejně jako zda si se souhlasem druhé strany upraví své vzájemné vztahy smluvně. Odvolacím soudem citovaný nález Ústavního soudu Pl ÚS 20/606-1 je pro danou věc nepřiléhavý, neboť se nejedná o daň či poplatek, ale o soukromoprávní závazek ze smlouvy. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Mají za to, že zákon o vodovodech a kanalizacích na daný případ - z pohledu kapacity sítí - nepochybně dopadá, čemuž nasvědčuje velikost dané obce a stav její infrastruktury. Připomínají, že kanalizace v obci byla budována za spolufinancování z programu CBC Phare 2003 a tedy nepochybně ve veřejném zájmu. Skutečnost, že všechny inženýrské sítě, popsané ve smlouvě (vyjma komunikace, kterou měli zhotovit oni), byly ke dni uzavření smlouvy dokončeny, nasvědčuje záměru žalobkyně získat pro sebe finanční prospěch. Žalovaní připouštějí, že ve smlouvě bylo sjednáno jakési protiplnění v podobě výslovného závazku žalobkyně vydat po podpisu smlouvy kladné vyjádření k územnímu řízení, které se týká výstavby rodinných domů a infrastruktury na jiných pozemcích žalovaných (čl. 6 smlouvy), a slovy nevyjádřeného závazku žalobkyně strpět připojení jejich infrastruktury na inženýrské sítě obce, včetně vodovodu a kanalizace. Žalovaní mají za to, že zákon o místních poplatcích výslovně zakazuje, aby připojení na vodovod nebo kanalizaci bylo řešeno dohodou a za úplatu. Předmětná smlouva tak svým obsahem a účelem odporuje zákonu; žalobkyně se pokouší formou bezprávné výhrůžky inkasovat platbu co do významu a účelu totožnou s místním poplatkem a zneužívá svého monopolu při napojení na vodovod a kanalizaci. Porušen byl rovněž zákon o obcích, neboť územně samosprávný celek se nemůže předem vzdát práva podávat námitky v územním řízení. Má-li totiž chránit veřejný zájem, nemůže se svým právem obchodovat či jej používat jako nástroj k vytvoření protiprávního nátlaku.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 /dále jen o. s. ř. /), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř..
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalobkyně závěr odvolacího soudu, že Smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí ze dne 16. 10. 2007 je neplatná proto, že byla uzavřena v rozporu se zákonem, konkrétně s § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci uzavřeli účastníci dne 16. 10. 2007 Smlouvu o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí (dále jen smlouva , popř. předmětná smlouva ). Žalovaní smlouvu uzavřeli za situace, kdy pro realizaci svého podnikatelského záměru (výstavbu rodinných domů v lokalitě č. 7 Za humny na pozemku parcelní číslo 404/25) potřebovali získat kladné vyjádření žalobkyně pro územní řízení o umístění svých staveb a zamýšleli stavby napojit na inženýrské sítě, jejichž vlastníkem je žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalovaní zavázali poskytnout žalobkyni - vlastníku inženýrských sítí v dané lokalitě - finanční příspěvek 250.000,- Kč za každý rodinný dům (celkem tedy 1.250.000,- Kč), a to nejpozději do 30. 6. 2008, a žalobkyně se oproti tomu zavázala, že po podpisu smlouvy vydá žalovaným kladné vyjádření k územnímu řízení pro umístění jejich staveb. Po marném uplynutí termínu, v němž měl být příspěvek žalovanými uhrazen, byl dodatkem z 12. 11. 2008 účastníky dohodnut nový termín úhrady finančního příspěvku do 28. 2. 2009 a byla sjednána sankce (smluvní pokuta) ve výši 50.000,- Kč pro případ, že ani v tomto termínu nebude příspěvek uhrazen; pro případ dalšího prodlení bylo potom dohodnuto zaplacení úroků z prodlení.
Podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále opět jen zákon o vodovodech a kanalizacích ), vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci, pokud to umožňují kapacitní a další technické požadavky. Možnost napojení nesmí být podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky na vodovod nebo kanalizaci hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace, pokud se nedohodnou jinak.
Podle § 1 písm. i) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále opět jen zákon o místních poplatcích ) mohou obce vybírat místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Podle § 14 odst. 1 zákona o místních poplatcích patří stanovení poplatků do samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla.
Podle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
V prvé řadě je třeba uvést, že nelze ztotožňovat či zaměňovat příspěvek na vybudování inženýrských sítí s poplatkem za napojení na vodovod nebo kanalizaci . Přestože odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a neprováděl vlastní interpretaci předmětné smlouvy o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí, na jejímž základě by usoudil na jiný účel sjednaného plnění žalovaných, nežli soud prvního stupně, dospěl k závěru, že ve smlouvě sjednaným plněním měli žalovaní žalobkyni zaplatit za možnost připojit své stavby (zamýšlené rodinné domy) k infrastruktuře, zejména napojit vodovodní a kanalizační přípojky k vodovodu a kanalizaci. Jinak řečeno uzavřel, že finanční příspěvek na vybudování infrastruktury byl ve skutečnosti platbou (poplatkem) za připojení se k infrastruktuře. Lze přisvědčit soudu prvního stupně (a potažmo i žalobkyni), že jazykovým výkladem smlouvy uzavřené dne 16. 10. 2007 (tedy tím, jak byla slovy vyjádřena vůle smluvních stran) nelze dospět k jinému závěru, než že zde sjednané plnění žalovaných je příspěvkem na vybudování infrastruktury, nikoli platbou (poplatkem) za napojení vodovodní a kanalizační přípojky k vodovodu a kanalizaci. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že v době podpisu smlouvy byly inženýrské sítě již vybudovány, a že jejich budování bylo spolufinancováno EU z programu CBC Phare 2003. Není rozumného důvodu omezovat platnost dohody tím, že by finanční příspěvek musel být poskytnut pouze na náklady vynaložené v budoucnu, nebo že by náklady k danému účelu nemohly být kryty z více zdrojů. Jestliže byl předmětnou smlouvou účastníky sjednán finanční příspěvek na vybudování inženýrských sítí, nikoli platba (poplatek) za napojení vodovodních a kanalizačních přípojek na vodovod nebo kanalizaci, nemůže obstát právní úsudek odvolacího soudu, že smlouva je neplatná pro rozpor s ustanovením § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích.
Správný není ani závěr odvolacího soudu, že předmětná smlouva odporuje zákonu o místních poplatcích. Stanovení místních poplatků spadá do samostatné působnosti obce. Zde obec vystupuje jako nositel veřejné moci, který může vlastní obecně závaznou vyhláškou autoritativně ukládat povinnosti třetím subjektům. To však jen v případech výslovně stanovených zákonem (např. zákonem o místních poplatcích). Od veřejnoprávního postavení obce je však v rámci výkonu samostatné působnosti třeba odlišovat soukromoprávní postavení obce, při němž obec vystupuje jako právnická osoba v právních vztazích, v nichž má s ostatními účastníky rovné postavení. V těchto vztazích může obec stejně jako jiní jejich účastníci činit vše, co není zákonem zakázáno a svá práva a povinnosti si může se souhlasem druhé smluvní strany upravit odchylně od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje nebo z jeho povahy nevyplývá, že není možné se od něj odchýlit. Zákon o místních poplatcích ani jiný zákon nezakazují dohodu mezi obcí a vlastníky pozemků, v níž se vlastníci pozemků zaváží finančně přispět obci na vybudování infrastruktury (kanalizace, vodovodu apod.), která jim bude ku prospěchu (zvýší hodnotu jejich pozemků). Nemožnost sjednat takový příspěvek nelze dovodit ani z povahy zákona o místních poplatcích; nelze zejména přehlížet, že jím je upraven poplatek související s možností připojení kanalizačních a vodovodních přípojek na kanalizaci a vodovod, nikoli další inženýrské sítě. Záleží tedy jen na vzájemné dohodě obce a vlastníka pozemku (konsenzu jejich vůlí), zda a za jakých podmínek k dohodě o příspěvku dojde. Jejich vzájemnou vůli projevenou ve smlouvě však nepochybně vznikne platný závazek, v daném případě mimo jiné závazek uhradit příspěvek.
Vzhledem ke shora uvedeným závěrům bylo nadbytečné zabývat se dovolací námitkou žalobkyně, že zákon o vodovodech a kanalizacích na daný případ nedopadá, ani výtkou, že odvolací soud v tomto směru neprovedl žádné dokazování. Dovolací soud se nezabýval rovněž právní argumentací obsaženou ve vyjádření žalovaných, pokud se vztahovala k otázkám, které nebyly dovoláním zpochybněny a na nichž odvolací soud své rozhodnutí navíc ani nezaložil.
Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud pochybil, jestliže dovodil, že smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí uzavřená mezi účastníky dne 16. 10. 2007 je neplatná pro rozpor se zákonem o vodovodech a kanalizacích a se zákonem o místních poplatcích; jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl žalobkyní uplatněn po právu. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu