33 Cdo 321/2010
Datum rozhodnutí: 27.06.2011
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř.




33 Cdo 321/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Soňou Petříkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Amurská 5, proti žalovaným 1) M. P. , zastoupenému JUDr. Janem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 37, a 2) J. P. , zastoupenému JUDr. Martinem Kőlblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 149/2008, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2009, č.j. 22 Co 189/2009-43, takto :

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 1. 2009, č.j. 10 C 149/2008-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil J. P. (§ 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Podle odvolacího soudu nelze jednoznačně vyloučit pasivní věcnou legitimaci prvního žalovaného v době zahájení řízení. Prokáže-li žalobkyně, že částka 500.000,- Kč, kterou předala prvnímu žalovanému, nebyla majetkem tvořícím společné jmění, bude výsledek sporu záviset na tom, zda byl druhý žalovaný (bývalý manžel žalobkyně) oprávněn převzít od prvního žalovaného plnění; v takovém případě by se první žalovaný vůči žalobkyni svého závazku zbavil. Námitka, že první žalovaný není a nebyl v době zahájení řízení pasivně legitimován, má význam toliko pro posouzení, zda není obcházen institut záměny účastníků upravený ustanovením § 92 odst. 2 o.s.ř.; tak tomu však v dané věci podle odvolacího soudu není.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl druhý žalovaný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Návrhem na jeho přistoupení do řízení žalobkyně obešla institut záměny účastníků, neboť dlužníkem může být pouze jedna osoba, první nebo druhý žalovaný, nikoliv oba současně. Je nepochybné, že první žalovaný není ve sporu věcně legitimován, protože splnil dluh dovolateli, tj. jednomu z (bývalých) manželů coby solidárních věřitelů. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); to v dané věci znamená, že předmětem dovolacího řízení je pouze posouzení otázky, zda žalobkyně návrhem na připuštění přístupu druhého žalovaného do řízení neobešla ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř., jinak řečeno, zda situace neměla být řešena záměnou účastníků na straně žalované.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného, ale o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 92 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).
Přistoupení dalšího účastníka (žalobce nebo žalovaného) do řízení podle § 92 odst. 1 o.s.ř. soud nepřipustí také tehdy, je-li zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení obchází institut záměny účastníků upravený v § 92 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, a ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2007 pod č. 1).
V projednávané věci se žalobkyně po prvním žalovaném domáhá peněžité částky na základě tvrzení, že mu 28. 1. 2005 předala 500.000,- Kč ze svých výlučných prostředků jako zálohu na kupní cenu automobilu, který měl obstarat, případně jako půjčku. I když z dosud provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně mimo jiné vyplývá, že první žalovaný vrátil 500.000,- Kč druhému žalovanému, zůstává nezodpovězena otázka, zda takové splnění mělo za následek zánik závazku prvního žalovaného ve vztahu k žalobkyni. V době, kdy soud prvního stupně rozhodl o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, nebyla věcná legitimace prvního žalovaného vyloučena; soud ji proto musí vyřešit v konečném rozhodnutí o věci.
Lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože vadami vyjmenovanými v ustanovení § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. řízení postiženo není, Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu