33 Cdo 3186/2011
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 527 odst. 1 písm. a) obč. zák., § 544 odst. 1 obč. zák., § 45 odst. 1 obč. zák., § 349 odst. 1 obch. zák., § 300 obch. zák.




33 Cdo 3186/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce B. O. , zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalovanému R. G. , zastoupenému Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 259/55, o 265.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 163/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 17. 3. 2011, č.j. 12 Co 365/2009-212, takto :

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.142,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Marie Cilínkové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, č.j. 5 C 163/2006-163, uložil žalovanému zaplatit žalobci 117.250,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8% z částky 100.326,- Kč od 1. 5. 2001 do zaplacení a 5,5% z částky 16.924,- Kč od 1. 5. 2002 do zaplacení; v rozsahu 265.300,- Kč s úroky z prodlení ve výši 5,5% z částky 83.402,- Kč od 1. 5. 2002 do zaplacení, 3% z částky 100.326,- Kč od 1. 5. 2003 do zaplacení a 2% z částky 81.572,- Kč od 1. 5. 2004 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávky z 8. 12. 2000 je platným právním úkonem, neboť splňuje náležitosti § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Pohledávka (jistina a příslušenství , tj. smluvní pokuta), která je řádně a určitě identifikována, vznikla právnímu předchůdci žalobce poté, co platně odstoupil od úvěrové smlouvy uzavřené s FLOREN s.r.o., jejíž povinnost vrátit mu 382.550,- Kč byla zajištěna smluvní pokutou. Její výši 10% denně z částky 382.550,- Kč, tj. 3.650 % ročně shledal soud prvního stupně nepřiměřeně vysokou, a proto ji podle § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), snížil na 25% ročně. S odkazem na ustanovení § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. a s přihlédnutím k reálné hodnotě pohledávky jistiny a pohledávky moderované smluvní pokuty uzavřel, že odpovědnosti postupitele (žalobce) odpovídá poměrný nárok na sjednanou úplatu ve výši 117.250,- Kč [hodnota pohledávky (jistiny a smluvní pokuty) k 8. 12. 2000 ve výši 1.530.200,- Kč k hodnotě pohledávky po moderaci smluvní pokuty (430.000,- Kč) představuje poměr 0,28, takže odpovědnost žalobce je vyjádřena tím, že má nárok na 28 % původně sjednané úplaty, tj. 117.250,- Kč]. Okolnost, že žalovaný získal za 117.250,- Kč pohledávku, kterou použil k úhradě svého dluhu ve výši 418.753,- Kč, je podle soudu prvního stupně důsledkem právní neopatrnosti žalobce, jenž za úplatu zcela výslovně postupoval pohledávku včetně smluvní pokuty v absurdní výši.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 3. 2011, č.j. 12 Co 365/2009-212, k odvolání žalobce směřujícímu proti zamítavému meritornímu výroku rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 265.300,- Kč s úroky z prodlení ve výši 5,5% z částky 83.402,- Kč od 1. 5. 2002 do zaplacení, 3% z částky 100.326,- Kč od 1. 5. 2003 do zaplacení a 2% z částky 81.572,- Kč od 1. 5. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že moderovat smluvní pokutu lze i v jiném řízení, než o její zaplacení, a bez ohledu na to, zda je její nepřiměřenost namítána. Předmětem sporu je však úplata za postoupení pouze ve výši odpovídající jistině postupované pohledávky, tedy částky 382.550,- Kč ; nejméně v tomto rozsahu je proto nárok důvodný, a to bez nutnosti zvažovat přiměřenost smluvní pokuty. Nárokem z titulu odpovědnosti postupitele za existenci (pravost) pohledávky postupované za úplatu může být argumentuje odvolací soud škoda nebo jiná újma vzniklá postupníkovi tím, že se nestal namísto postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Nebyla-li úplata za postoupení dosud uhrazena (jako v projednávaném případě), může se postupník žalobě na její zaplacení ubránit (zcela nebo zčásti) námitkou podle § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. Žalovaný však žádné adekvátní skutečnosti z pohledu citovaného ustanovení netvrdil, naopak postoupenou pohledávku již použil na úhradu svého dluhu vůči FLOREN s.r.o. (listinou z 13. 12. 2000 pohledávku započetl proti pohledávce ve výši 418.753,- Kč).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Právní předchůdce žalobce dopisem z 24. 10. 2000 neodstoupil od smlouvy o úvěru platně (účinně), takže mu právo na vrácení 382.550,- Kč vůči FLOREN s.r.o. nevzniklo; dopis totiž nebyl věřiteli doručen a pouhá fikce doručení k založení účinků odstoupení nestačí (§ 349 odst. 1 obch. zák.). Smluvní pokuta byla navíc sjednána neplatně, protože strany ji v článku IX C/ sjednaly pro případ, že některá z nich odstoupí od smlouvy o úvěru (vznik nároku na smluvní pokutu předpokládal využití práva na odstoupení od smlouvy) a že se věřitel dostane do prodlení s vrácením částky 382.550,- Kč. Odstoupením od smlouvy je smlouva zrušena a strany jsou povinny vydat si poskytnutá plnění; nevydání plnění pak již není porušením smluvní povinnosti. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil s právním posouzením, k němuž v napadeném rozhodnutí dospěl odvolací soud.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ); důvodné však není.
Je-li dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. § 242 odst. 3, větu první, o.s.ř.). Z toho pro danou věc vyplývá, že dovolacímu přezkumu podléhá kontrola správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož není dána odpovědnost žalobce ve smyslu § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák., protože se žalovaný stal věřitelem postoupené pohledávky, jinak řečeno, protože předmětem postoupení byla existující (pravá) pohledávka. Úvahy soudů obou stupňů týkající se moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty podle § 301 obch. zák. ve sporu mezi postupitelem a postupníkem o zaplacení úplaty za postoupení pohledávky dovolatel nenapadl.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 527 odst. 1 obč. zák. bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže
a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem,
b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi,
c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu, který nebyl dovoláním zpochybněn.
Smlouvou z 14. 9. 2000 se FLOREN s.r.o. (věřitelka) zavázala při splnění sjednaných podmínek na základě písemné žádosti poskytnout právnímu předchůdci žalobce E. O. (dlužníkovi) úvěr ve výši 3.500.000,- Kč. Článkem VII A/ smlouvy se dlužník zavázal poskytnout věřitelce v den podpisu smlouvy částku 382.550,- Kč ( jako první splátku na poskytnutý úvěr ). V článku IX A/, B/ a C/ se smluvní strany dohodly, že mohou do termínu výplaty peněžní částky odpovídající úvěru jednostranně odstoupit od úvěrové smlouvy. V případě předčasného ukončení smlouvy je věřitelka povinna vrátit dlužníkovi nejpozději do deseti pracovních dnů oněch 382.550,- Kč; nestane-li se tak, má dlužník právo následné prodlení penalizovat smluvní pokutou ve výši 10% vypočítaných ze zaplacené první splátky, a to za každý den prodlení. Právní předchůdce žalobce vložil 14. 9. 2000 na účet FLOREN s.r.o. částku 382.550,- Kč. Úvěr (peněžní prostředky) věřitelka dlužníku neposkytla. Právní předchůdce žalobce dopisem z 24. 10. 2000 odstoupil od smlouvy o úvěru a současně požádal o vrácení částky 382.550,- Kč (zásilka se vrátila jako nevyzvednutá). Smlouvou z 8. 12. 2000 postoupil E. O. (postupitel) žalovanému (postupníku) pohledávku za FLOREN s.r.o. ve výši 382.550,- Kč s příslušenstvím , tj. smluvní pokutou; ta činila ke dni 8. 12. 2000 částku 1.147.650,- Kč. Postupník se zavázal zaplatit postupiteli úplatu 418.753,- Kč v pravidelných ročních splátkách ve výši 100.326,- Kč splatných vždy do 30. 4. toho kterého roku, přičemž první splátka je splatná do 30. 4. 2001 . Na majetek FLOREN s.r.o. se sídlem Hranice-Hranice IV-Drahotuše, Hranická 428 (IČ 25854895), byl s účinky 21. 12. 2000 prohlášen konkurs. Smlouvou č. LV01900HC z 8. 3. 2000 se Libor Vysoudil (věřitel) zavázal poskytnout úvěr ve výši 400.000,- Kč žalovanému (dlužníkovi), který se zavázal vrátit peněžní prostředky ve čtyřech ročních splátkách po 122.204,- Kč splatných vždy do konce dubna počínaje rokem 2001. Úvěrové peníze poskytl věřitel dlužníku 13. 6. 2000. Dne 2. 11. 2000 žalovaný obdržel oznámení o tom, že věřitel pohledávku z úvěru, která k 13. 12. 2000 činila 418.753,- Kč, postoupil FLOREN s.r.o. (postupníkovi). Žalovaný dopisem z 13. 12. 2000 započetl vůči FLOREN s.r.o. pohledávku nabytou od právního předchůdce žalobce proti pohledávce z úvěru, kterou měl vůči němu L. V. a kterou tento postoupil FLOREN s.r.o.
V právní teorii (srov. např. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol: Občanský zákoník II Komentář 2. Vydání 2009, nakladatelství C. H. Beck, str. 1577-1578, nebo Knapp, V. a kol: Občanské právo hmotné. Svazek II., 1. vydání, Praha, CODEX 1995, str. 99) ani v soudní praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004) není pochyb o tom, že úprava obsažená v § 527 odst. 1 obč. zák. upravuje zvláštní zákonnou (objektivní) odpovědnost postupitele, který svou pohledávku úplatně postoupil jinému, za existenci postupované pohledávky v době jejího postupu (za její pravost). Nárokem z titulu odpovědnosti postupitele za existenci (pravost) pohledávky postupované za úplatu ve smyslu ustanovení § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. může být škoda nebo jiná újma vzniklá postupníku tím, že se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Postupník se může domáhat vůči svému postupiteli především vrácení zaplacené úplaty. Jeho nárok není omezen pouze na vrácení zaplacené úplaty, ani není na rozdíl od ručení za dobytnost pohledávky upraveného v § 527 odst. 2 obč. zák. limitován výší zaplacené úplaty. Postupník se tak může domáhat i náhrady jiné škody (jiné újmy), která mu vznikla tím, že se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Postupník, který dosud neuhradil postupiteli úplatu za postoupení pohledávky, se může v nalézacím řízení, v němž vůči němu postupitel tuto úplatu požaduje, účinně ubránit námitkou ve smyslu ustanovení § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák., aniž by musel tento majetkový nárok započíst proti nároku svého postupitele postupem podle § 98 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/2008 pod č. 95).
Podle ustanovení § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. odpovídá postupitel postupníkovi jak v případě, že pohledávka neexistovala od počátku, tak v případě, že zanikla (zcela nebo zčásti) předtím, než měla přejít na postupníka. Rozhodující je, zda pohledávka trvala v době přechodu na nového věřitele.
Podle dovolatele neexistovala pohledávka v době uzavření postupní smlouvy proto, že právní předchůdce neodstoupil účinně od smlouvy o úvěru, a proto, že sjednání smluvní pokuty bylo neplatné, šlo-li o sankci za výkon práva odstoupit od smlouvy.
Se závěrem odvolacího soudu, že listina (zásilka) obsahující odstoupení od smlouvy se dostala do sféry adresáta nejdříve 25. 10. 2000, se dovolací soud ztotožňuje.
Občanský ani obchodní zákoník nepředepisují doručení zásilky obsahující jednostranný právní úkon odstoupení od smlouvy do vlastních rukou druhého účastníka (§ 45 odst. 1 obč. zák., § 349 odst. 1 obch. zák.). Proto postačí, ocitne-li se taková zásilka ve sféře jeho dispozice. Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil; rozhodující je, aby měl objektivně vzato možnost obsah písemnosti poznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2008 pod č. 104).
Právní předchůdce žalobce odeslal dopis na adresu FLORES s.r.o. uvedenou ve smlouvě, tj. na rejstříkovou adresu této obchodní společnosti. Zásilku pošta uložila (což bylo adresátu oznámeno v den doručování) a po uplynutí úložní doby byla jako adresátem nevyzvednutá vrácena odesílateli; okolnost, že si ji adresát nevyzvedl, nemůže jít k tíži odesílatele.
Institut smluvní pokuty zakotvený v ustanoveních § 544 a § 545 obč. zák. (a pro obchodní vztahy jen doplněný ustanoveními § 300 až § 302 obch. zák.) je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti. Soudní praxe (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, z 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, z 23. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3362/2008) je jednotná v tom, že sjednat smluvní pokutu lze pro případ porušení povinnosti ze smlouvy vyplývající. Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, bez zřetele na to, zda k němu dojde jednostranným úkonem nebo na základě dohody účastníků, není porušením smluvní povinnosti, nýbrž jde o výkon práva; smluvní pokuta s takovým výkonem práva nemůže být spjata, neboť nárok na její zaplacení vznikl až po zániku závazku (práv a povinností, viz § 351 odst. 1 obch. zák.).
Žalovaný se mýlí, dovozuje-li odpovědnost žalobce za neexistenci postoupené pohledávky smluvní pokuty proto, že její sjednání ve smlouvě z 14. 9. 2000 je absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 544 odst. 1 obč. zák. (§ 39 obč. zák.). Smluvní pokuta nezajišťovala povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy, tj. povinnost FLOREN s.r.o. poskytnout ve prospěch E. O. na jeho výzvu peněžní prostředky nebo povinnost dlužníka poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky vrátit, případně zaplatit úplatu za sjednání smlouvy (§ 497, § 499 obch. zák.). Součástí listiny obsahující smlouvu o úvěru byla (nepojmenovaná) smlouva, na základě které E. O. zaplatil částku 382.550,- Kč na účet FLOREN s.r.o., která se ji zavázala ve stanovené lhůtě vrátit, bude-li úvěrová smlouva některým účastníkem předčasně ukončena. Smluvní pokuta tedy nesankcionovala využití práva odstoupit od úvěrové smlouvy, ale nesplnění povinnosti vrátit 382.550,- Kč, tj. povinnosti z dohody obsažené na téže listině.
Protože se žalovanému nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit právní posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 viz čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb., tj. částkou 21.305,- Kč; součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 viz čl. II vyhl. č. 486/2012) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.537,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 20. března 2013

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu