33 Cdo 315/2000
Datum rozhodnutí: 29.11.2000
Dotčené předpisy:




33 Cdo 315/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce K. Š., proti žalovanému M. O. - Úřadu městského obvodu O., o uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 569/92, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 1999 č. j. 8 Co 42/99-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1 075 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán uzavřít s žalobcem směnnou smlouvu ve znění, že Úřad městského obvodu O. předává do vlastnictví žalobci K. Š. parcely zapsané v evidenci nemovitostí na LV 2, k. ú. Z., a to parcelu č. 613/58 o výměře 1 823 m2 a parcelu č. 613/59 o výměře 315 m2 bezplatně, a to náhradou za předtím vyvlastněné pozemky, které nemohou být vydány.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. června 1997 č. j. 29 C 569/92-19 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 22. ledna 1998 č. j. 8 Co 1250/97-28 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba je neprojednatelná. Není z ní totiž zcela přesně patrno, jakou smlouvu hodlá žalobce uzavřít, když jednak chybějí skutková tvrzení, která by jednoznačně umožnila soudu nějaký závěr zaujmout, a jednak sám žalobce užívá v žalobě pojmy kupní" a směnná" smlouva, v petitu žaloby termín směnná smlouva", ale v odvolání pouze termín kupní smlouva".

Soud prvního stupně usnesením z 3. září 1998 č. j. 29 C 569/92-31 žalobce vyzval k odstranění vad podání. Žalobce měl žalobu doplnit o skutková tvrzení, uvést, čeho se domáhá (zda uzavření kupní nebo směnné smlouvy) a jak má být soudem rozhodnuto. Byl rovněž poučen o následcích neodstranění vad. Žalobce poté zaslal podání, které došlo soudu prvního stupně dne 4. listopadu 1998. Ačkoli svoje podání nazval doplněním žaloby, k odstranění vad podání ani doplnění podání nedošlo. V řízení proto nebylo možno pokračovat a soud prvního stupně usnesením ze dne 10. listopadu 1998 č. j. 29 C 569/92-34 řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 28. ledna 1999 č. j. 8 Co 42/99-42 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání. Odvolací soud dovodil, že žalobce k výzvě soudu prvního stupně vady podání neodstranil, i když byl řádně poučen o důsledcích neodstranění vad.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž namítal, že podal řádnou žalobu, v níž skutkové důvody spočívaly v tom, že s protistranou uzavřel platně smlouvu o budoucí smlouvě, na jejímž základě hodlal uzavřít smlouvu nepojmenovanou. V žalobě vylíčil rozhodné skutečnosti - uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž správné určení, jaký typ smlouvy by měl být na jejím základě uzavřen, považuje za otázku právního hodnocení ze strany soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že Okresní soud v Ostravě i Krajský soud v Ostravě rozhodly správně a dovolací důvody, které uvádí žalobce, nejsou dány. Žalovaný se rovněž domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani k případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. b) - f) o. s. ř. Daná věc nesplňuje ani podmínky stanovené v § 239 o. s. ř., neboť usnesení o zastavení řízení ani usnesení je potvrzující nejsou rozhodnutími ve věci samé.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř. ), dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalovaného spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč /§ 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb/ a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhl.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost stanovenou tímto usnesením, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 29. listopadu 2000

JUDr. Zdeněk D e s , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová