33 Cdo 3143/2012
Datum rozhodnutí: 18.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



33 Cdo 3143/201
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. H. , zastoupeného JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Na Poříčí 1199, proti žalované FORSET COLLECT LIMITED se sídlem v Kyperské republice, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, 2408 Egkomi, Nicosia, zastoupené Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 27/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2012, č.j. 24 Co 3/2012-89, takto :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 9. 2011, č.j. 4 C 27/2011-61, jímž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zrušil rozhodčí nález z 16. 12. 2010, sp. zn. 31222/2010, vydaný rozhodcem Bc. P. V., není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Zásadní právní význam ve smyslu shora uvedeného ustanovení je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Žalovaná v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnila závěr odvolacího soudu, podle něhož je rozhodčí doložka ve smlouvě o úvěru ze dne 13. 9. 2010 (uzavřené mezi právní předchůdkyní žalované a žalobcem) v celém rozsahu neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ), neboť procesní pravidla v ní dohodnutá nezaručují žalobci (spotřebiteli) spravedlivé řízení, a to zejména možnost přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci podle § 27 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 216/1994 Sb. ).
Otázkami posuzování (ne)platnosti rozhodčí doložky ve vztahu k ustanovením zákona zakotvujícím ochranu spotřebitele, jakož i eurokonformním výkladem právních předpisů Evropské unie vztahujících se k ochraně spotřebitele se Nejvyšší soud zabýval již opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/2011 pod č. 121/2011, rozsudek ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3121/2010). Ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10, uzavřel, že směrnice Rady 93/13/ES, o nepřiměřených podmínkách (o zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách, musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že dohoda smluvních stran obsahuje zneužívající klauzuli. Jakkoli totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru účastníkům garantují spravedlivé řízení a rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele. Rozhodčí řízení musí v takovém případě zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by spotřebitel rozhodčí smlouvu neuzavřel (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva); možnost přezkoumat rozhodčí nález jinými rozhodci (§ 27 zákona č. 216/1994 Sb.) je atributem spravedlivého procesu.
Uzavřel-li odvolací soud, že rozhodčí doložka je neplatná, neboť v ní dohodnutá procesní pravidla negarantují spravedlivé řízení, postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. června 2013

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu