33 Cdo 3139/2015
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 137 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 142 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 146 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 3139/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. P. , zastoupeného Mgr. Janem Petrášem, advokátem se sídlem v Náchodě, Palackého 71, proti žalovanému L. Š. , zastoupenému JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, o náklady řízení, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 C 124/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2015, č. j. 26 Co 475/2014-317, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2015, č. j. 26 Co 475/2014-317, se ve výroku II, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 3. 2014, č. j. 14 C 124/2012-263, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 55.780,- Kč, a ve výroku III, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.305,- Kč, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í


Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 25. 3. 2014, č. j. 14 C 124/2012-263, mimo jiné uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 242.332,60 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný, a to i co do jistiny, ohledně níž důvodně podanou žalobu vzal zpět proto, že v tomto rozsahu získal exekuční titul v trestním řízení (§ 142 odst. 1, § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř.). Přiznaná náhrada představovala náklady sestávající ze zaplacených soudních poplatků (88.000,- Kč, 1.000,- Kč), z odměny za zastupování advokátem (123.360,- Kč, počítáno z tarifní hodnoty 1.776.000,- Kč) za sedm úkonů právní služby, za něž náleží mimosmluvní odměna v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k odporu, částečné zpětvzetí, tři účasti na jednání), a dva úkony právní služby s poloviční odměnou (sepis návrhu na vydání předběžného opatření, účast u jednání, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek), z devíti paušálních částek náhrady za úkon právní služby (2.700,- Kč) a z 21 % daně z přidané hodnoty ze všeho kromě soudních poplatků (26.472,60 Kč).

V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud (mimo jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení 55.780,- Kč, a žalovanému uložil zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.305,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce vedl duplicitně řízení civilní a stejnou částku uplatnil zároveň i v adhezním řízení. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 531/05, konstatoval, že se jedná v podstatě o tentýž nárok , a proto žalobci přiznal rozdíl (výsledek zaokrouhlil na koruny) mezi požadovanou částkou 242.332,60 Kč a částkou 186.553,- Kč, která mu byla přiznána jako náhrada nákladů v trestním řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce v jeho měnícím výroku dovoláním s tím, že posouzení otázky náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně je nesprávné (§ 241a odst. 1, 3 o. s. ř.). Odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl způsobem, který zákon neumožňuje; měl-li plný úspěch ve věci, byl soud povinen přiznat mu náhradu nákladů řízení v plné výši. O situaci předvídanou ustanoveními § 143 a § 150 o. s. ř., které jsou výjimkami z uvedené povinnosti, nejde a veškeré úkony právní služby učiněné v řízení před soudem prvního stupně byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Žalobce poukázal na to, že úkony učiněné v jednotlivých řízeních jsou rozdílné, na sobě nezávislé a také na odlišnosti uplatněných nároků. V trestním řízení požadoval náhradu škody ve výši 3.376.000,- Kč (jistiny pohledávek ze čtyř smluv o půjčce), z nichž 600.000,- Kč nevymáhal poté, co mu byly přisouzeny směnečným platebním rozkazem, a odsuzující rozsudek žalovaného zavázal zaplatit mu náhradu škody ve výši 2.776.000,- Kč (jistiny ze zbývajících tří smluv o půjčce), z nichž 1.776.000,- Kč odpovídá pouze jistině (jen ze dvou smluv o půjčce) uplatněné v tomto řízení i s příslušenstvím. Závěry přijaté Ústavním soudem v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 531/05 nelze podle dovolatele použít; v tam souzené věci šlo o otázku nepřiznání náhrady nákladů poškozeného v trestním řízení za situace, kdy byly v obou řízeních uplatněny zcela totožné nároky. Dovolatel, který navíc považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nedostatečně odůvodněné, navrhl, aby dovolací soud v dovoláním dotčené části rozsudek změnil tak, že v tomto rozsahu potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně a přizná mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o. s. ř.).

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené vady se z obsahu spisu nepodávají. K námitce dovolatele stran nedostatečného odůvodnění rozhodnutí, dovolací soud konstatuje, že jakkoli je odůvodnění napadeného nákladového výroku stručné, lze zejména z odkazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 531/05 (v němž byla posuzována otázka účelnosti nákladů řízení, byť souvisejících s účastí poškozeného v trestním řízení), seznat, že odvolací soud snížil náhradu nákladů přiznanou žalobci soudem prvního stupně s ohledem na to, že část této náhrady odpovídající částce přiznané žalobci jako náklady v trestním řízení měl za nepotřebnou k účelnému uplatňování práva.

Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 3.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení § 151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně 10. 8. 2012 domáhal zaplacení 1.776.000,- Kč a úroků z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z 976.000,- Kč od 6. 3. 2012 do zaplacení a ve výši 7,5 % p.a. z 800.000,- Kč od 12. 7. 2012 do zaplacení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, č. j. 9 T 7/2013-1409, uložil žalovanému podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v rozhodném znění (dále jen tr.ř. ), povinnost zaplatit na náhradě škody žalobci (poškozenému) 2.776.000,- Kč; v tomto výroku nabyl rozsudek právní moci 13. 12. 2013. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobce byl odkázán se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť o částky jím uplatněného nároku již bylo v občanskoprávním řízení rozhodnuto. Podáním datovaným 21. 11. 2013 žalobce sdělil, že jistinu pohledávky ve výši 1.776.000,- Kč, o kterou jde v této věci, přihlásil jako náhradu škody v trestním řízení, v němž byl již vyhlášen (shora uvedený) odsuzující rozsudek a žalovanému uložena povinnost tuto škodu nahradit, a navrhl přerušit řízení do pravomocného rozhodnutí o nároku v adhezním řízení. Podáním datovaným 2. 1. 2014 navrhl žalovaný, aby soud řízení zastavil, neboť o žalobním nároku bylo pravomocně rozhodnuto (v adhezním řízení). Na výzvu soudu o vyjádření k návrhu žalovaného žalobce reagoval podáním datovaným 24. 1. 2014, jímž vzal žalobu v rozsahu jistiny 1.776.000,- Kč zpět a setrval na ní co do úroků z prodlení. Odvolací soud dále vycházel z toho, že se žalobce připojil 18. 9. 2012 jako poškozený k trestnímu řízení, že předložil plnou moc pro svého zástupce, a že mu v tomto řízení Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 3. 2014, č. j. 9 T 7/2013-1491, přiznal náhradu nákladů řízení 186.553,- Kč. Z obsahu spisu nevyplývá, z čeho uvedené náklady sestávají a jak byla stanovena jejich výše.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10 2005, sp. zn. II. ÚS 531/05, není zcela přiléhavý se zřetelem k tomu, že v uvedené věci nešlo o náhradu nákladů občanského soudního řízení podle ustanovení § 142 a násl. o. s. ř., nýbrž o otázku aplikace ustanovení § 154 odst. 2 tr.ř., podle něhož soud může podle povahy věci a okolností případu rozhodnout na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení, a to i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody ani zčásti.

Jak bylo popsáno shora, v tomto řízení žalobce uplatnil pohledávku (jistinu) ve výši 1.776.000,- Kč a úroky z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z 976.000,- Kč od 6. 3. 2012 do zaplacení a ve výši 7,5 % p.a. z 800.000,- Kč od 12. 7. 2012 do zaplacení. V trestním řízení soud žalovanému uložil nahradit žalobci škodu ve výši 2.776.000,- Kč s tím, že se jedná o částku, kterou obžalovaný od poškozeného prokazatelně získal . Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku ve spojení s jeho skutkovou větou se podává, že šlo o finanční prostředky, které žalovaný od žalobce vylákal a žalobci nevrátil; ani zčásti tak není částka 2.776.000,- Kč tvořena úroky z prodlení. Je zřejmé, že částka přisouzená v adhezním řízení sestává nejen z jistiny uplatněné v souzené věci, ale i z další pohledávky ve výši 1.000.000,- Kč, a že žalobce byl se zbytkem svého nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Byť z obsahu spisu nevyplývá, o jaký zbytek nároku jde, není pochyb o tom, že v trestním řízení uplatnil žalobce nejméně o 1.000.000,- Kč více než v předmětné věci. Není proto správný závěr, podle nichž šlo v obou řízeních o tentýž nárok (otázkou zůstává, zda úroky z prodlení, jejichž zaplacení se žalobce domáhá v tomto řízení, byly do adhezního řízení přihlášeny); náklady vynaložené žalobcem tedy nelze bez dalšího považovat v rozsahu odpovídajícím náhradě, která mu byla přiznána v trestním řízení, za neúčelně vynaložené.

Demonstrativní výčet nákladů, na jejichž náhradu mají účastníci podle § 142 a násl. o. s. ř. právo, je uveden v ustanovení § 137 o. s. ř. Ve sporném řízení rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení zásadně podle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Jestliže bylo řízení zastaveno, platí zásada, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů podle jeho výsledku (§ 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Výjimky z této zásady jsou definovány v ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.; v tam uvedených případech je rozhodování o náhradě nákladů řízení založeno na principu procesního zavinění. V případě zpětvzetí žaloby spočívá zavinění za zastavení řízení zásadně na straně žalobce (§ 146 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Byla-li však pro chování žalovaného vzata zpět důvodně podaná žaloba, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (§ 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.); v takovém případě je procení zavinění na straně žalovaného. Typickým příkladem je situace, kdy žalovaný po podání žaloby nárok, aniž jej jakkoli zpochybňuje, uspokojí. Pro případ částečného zastavení řízení je takové okolnosti třeba chápat jako obdobu procesního úspěchu ve věci. O náhradě nákladů řízení (až na výjimky, o které v souzené věci nejde) rozhoduje soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 o. s. ř.), neboť až v okamžiku konečného rozhodnutí je zřejmý celkový procesní výsledek řízení.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, ať už podle zásady procesního úspěchu ve věci nebo procesního zavinění na zastavení řízení, soud smí žalobci přiznat jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Účelnost je pak třeba posuzovat jednotlivě u každého z nákladů, jejichž náhrada přichází v úvahu.

Odlišné řešení otázky procesního práva odvolacím soudem, které žalobce v dovolání užitými argumenty napadl, je nesprávné, a proto nemůže obstát ani rozhodnutí, které na něm spočívá; Nejvyšší soud aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) je v napadeném rozsahu, včetně závislého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, 2, věta první a třetí, o. s. ř.).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že žaloba byla částečně vzata zpět nikoli pro chování žalovaného, nýbrž proto, že uplatněný nárok byl v odpovídajícím rozsahu (tj. co do jistiny) žalobci přisouzen v adhezním řízení. Přihlásil-li se žalobce se svým nárokem na náhradu škody v adhezním řízení, kde se rozhoduje o civilním nároku a platí zde zásady ovládající civilní řízení, ačkoli stejný nárok (i s úroky z prodlení) uplatnil již dříve v občanském soudním řízení, je třeba procesní zavinění na (částečném) zastavení občanského soudního řízení pro zpětvzetí žaloby z důvodu přisouzení stejného nároku v adhezním řízení shledat na straně žalobce.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu