33 Cdo 3096/2011
Datum rozhodnutí: 31.01.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 3096/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce H. F. , proti žalovanému J. Š. , zastoupenému JUDr. Jiřím Veckem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Karla Maye 250, o 560.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 428/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, č.j. 10 Co 620/2009-152, takto :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 18. 6. 2009, č.j. 7 C 428/2005-132, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalovanému zaplatit žalobci 560.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 12. 6. 2004 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o.s.ř. )]. Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším žalobu zamítajícím rozsudku, ovšem nikoliv proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Závazný právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé; jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně. Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 9. 2008, č.j. 10 Co 589/2007-103, zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2006, č.j. 7 C 428/2005-36 (ve znění opravného usnesení ze dne 6. 6. 2006, č.j. 7 C 428/2005-41), pro nepřezkoumatelnost (§ 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) ve vazbě na požadavky kladené ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. na odůvodnění rozsudku.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; ten ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 odst. 3, část věty před středníkem o.s.ř.). Jediným dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je vyloučena, protože žalovaný jak vyplývá z obsahu dovolání dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnil.
Odkaz žalovaného na v pořadí první rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl v souladu s důkazní situací, neboť vzal v úvahu veškeré důkazy, které byly provedeny, a zabýval se i číselnou posloupností (výší jednotlivých částek) na jednotlivých předložených dokladech, a jímž současně dovodil nelogičnost toho, že by si žalovaný v den, kdy od žalobce kupoval nemovitost, naopak od žalobce peníze půjčoval a že by si půjčoval v průběhu krátké doby, v jednom dni, 2x poměrně velké částky a část jedné by ještě ve stejný den žalobci vrátil, je výtkou směřující proti skutkovým zjištěním, která však přípustnost dovolání založit nemůže (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, § 241a odst. 3 o.s.ř.). I když žalovaný ohlašuje rovněž nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., žádnou konkrétní vadu řízení před soudy obou stupňů nenamítá.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jemuž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování (bránění) práva nelze považovat vyjádření, jehož obsahem je strohé sdělení, že žalovaný neprokázal, v čem je řízení postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu