33 Cdo 308/2007
Datum rozhodnutí: 22.02.2007
Dotčené předpisy:





33 Cdo 308/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o., zastoupené advokátem , proti žalovanému J. K., o částku 10.794,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 369/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2006, č. j. 21 Co 323/2005-55, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. června 2005, č. j. 8 C 369/2004-34, uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni částku 10.794,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10.794,- Kč od 17. 10. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. června 2006, č. j. 21 Co 323/2005-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný podáním, jež lze podle jeho obsahu posoudit jako dovolání, v němž brojí proti skutkovým zjištěním, na němž soudy založily rozhodnutí ve věci, a má výhrady k procesnímu postupu odvolacího soudu v řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že není přípustné.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


V dané věci žalovaný napadl dovoláním výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku částku 10.794,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10.794,- Kč od 17. 10. 2003 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přičemž k příslušenství přisouzené jistiny nelze přihlížet.


Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska uplatněných námitek (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné účelně vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 22. února 2007


JUDr. Blanka Moudrá, v.r.


předsedkyně senátu